ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.2063.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2063/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobců a) Ing. J. Č., a b) I. J. z. a.s. zastoupených advokátem, proti žalovanému P. f. Č. r. zastoupenému advokátem, o určení existence nájemního vztahu, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 229/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.2.2006, čj. 7 Co 249/2006-365, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. února 2006, čj. 7 Co 249/2006-365, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 30.11.2005, čj. 4 C 229/2005-347, vyhověl návrhu žalobců na určení, že nájemní vztah mezi druhým žalobcem a žalovaným, založený nájemní smlouvou ze dne 10.4.1998, trval i v době od 31.3.2003 do 30.9.2003. Soud dospěl k závěru, že na straně žalobců je dán naléhavý právní zájem na tomto určení, protože tím je dáno předkupní právo prvého žalobce při prodeji pozemků podle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby (dále zákon č. 99/1999 Sb.), vylučující možnost prodeje pronajatého pozemku dalším osobám, a protože žalovaný existenci tohoto nájemního vztahu popírá. Soud se proto zabýval návrhem z hlediska hmotného práva a dospěl k závěru, že v době, uvedené v žalobě, nájemní vztah skutečně trval.
Krajský soud v Českých Budějovicích shora uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Nezabýval se hmotněprávní stránkou věci, protože dospěl k závěru, že na straně žalobce není dán naléhavý právní zájem na určení nájemního vztahu tak, jak v žalobě požaduje, a nejsou proto podmínky pro vyhovění určovací žalobě jak má na mysli §80 písm. c) o.s.ř. V souladu s ustálenou judikaturou vyložil, že naléhavý právní zájem na určení právního vztahu je dán v případě, že by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo se jeho právní postavení stalo nejistým, nebo pokud by určením právního vztahu byl vytvořen pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předešlo by se jím případným dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. V posuzovaném případě neshledal žádný z uvedených důvodů. Žalobce a) opírá svůj návrh o to, že požádal o prodej pozemku v nájmu žalobce b) a žalovaný mu dal najevo, že jej nepokládá za osobu s přednostním právem ve smyslu zákona č. 95/1999 Sb. To nepovažuje odvolací soud za okolnost, která by mohla vést k závěru o existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Podle uvedeného zákona totiž mohou zájemci o koupi pozemku, splňující kriteria zákona, požádat o prodej koupi pozemku teprve po vyhlášení jeho prodeje. Žalobce a) požádal o prodej pronajatých pozemků předčasně, totiž dříve než došlo k vyhlášení jejich prodeje, a nevzniká mu proto nárok na jejich převod; určení existence nájemního vztahu v době od 30.3. do 30.9.2003 nemůže na tomto jeho postavení nic změnit. V posuzovaném případě není zřejmé, zda proces prodeje konkrétních pozemků, které byly předmětem nájemní smlouvy z 10.4.1998, byl způsobem, uvedeným v zákoně č. 95/1999 Sb., zahájen, případně zda k němu vůbec dojde, a není ani jisté, zda určení existence nájemního vztahu v budoucnu bude mít podstatný význam, a zda vůbec bude současná právní úprava pro takový případ v budoucnu rozhodující.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž vyslovují nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu, čímž uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Odvolací soud dle jejich názoru nezohlednil, že se žalovaný dopisem z 13.7.2005 vyjádřil, že žalobce nepovažuje za osobu s tzv. předkupním právem, ani ustanovení §7 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb., které upravuje postup při podání žádostí více osobami. Podle tohoto ustanovení je totiž Pozemkový fond povinen vyzvat všechny osoby, které o prodej pozemku požádají, k nabídce kupní ceny a podle výše nabídnuté ceny určí pak pořadí a pozemek pak prodá té z nich, která se s nejvyšší cenou umístila na prvním místě. Jestliže Pozemkový fond nepovažuje žalobce za osobu uvedenou v §7 odst. 1, pak i kdyby požádal o koupi pozemků, jejichž prodej bude oznámen, nebude s ním Pozemkový fond jednat a uzavře kupní smlouvu s další osobou. Žalobce nebude mít možnost se proti tomu bránit, resp. bude již na obranu pozdě. Proto za situace, kdy žalovaný zpochybňuje právní postavení zejména žalobce a), je namístě vytvořit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků. Rozhodnutí odvolacího soudu považují dovolatelé za formalistické a odporující účelu rozhodování soudu, zvláště pak i odkaz na možnou změnu právní úpravy. Navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Ve svém vyjádření k dovolání žalovaný navrhl, aby bylo zamítnuto. Uvedl, že o pozemky mohou zájemci žádat do jednoho měsíce od zahájení jejich prodeje, což se dosud u předmětných pozemků nestalo. Žalobce b) v příslušných katastrech hospodaří již několik let a žalobce a) považuje žalovaný za osobu splňující podmínky ustanovení §7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/199 Sb., tj. osobu provozující po dobu 36 měsíců zemědělskou výrobu v katastru obce, což není vázáno na trvání nájemního vztahu. Pokud bude prodej předmětných pozemků v budoucnu zahájen a žalobce a) se o ně v zákonem stanovené lhůtě přihlásí, bude jako osoba splňující podmínky §7 odst. 1 písm. c) citovaného zákona vyzván k uzavření kupní smlouvy, pokud nebude více zájemců; v opačném případě bude vyzván k učinění nabídky dle §7 odst. 4. Žalobě byl mohla předcházet pouze oprávněná osoba s platným restitučním nárokem, pokud by se přihlásila, na což však nemá vliv existence či neexistence nájemního vztahu. Pokud by v budoucnu byl prodej předmětných pozemků zahájen, a právní postavení žalobců by bylo snad jakkoli zpochybňováno, či jejich práva ohrožena, pak existují prostředky právní ochrany, např. návrh na předběžné opatření. Žalovaný shledává namístě i úvahu odvolacího soudu, který nevyloučil budoucí změnu stávající právní úpravy prodeje pozemků, neboť zákon č. 95/1995 Sb. byl již šestkrát novelizován a mimo jiné došlo ke zkrácení doby nájmu pro uplatnění přednostního práva z pěti na tři roky.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně. Dovolací soud proto jeho rozsudek přezkoumal v rámci uplatněných dovolacích důvodů (§242 odst. 3 o.s.ř.), přičemž dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Lze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že právo žalobce by mohlo být uplatněno až v souvislosti s vyhlášením prodeje předmětných pozemků v souladu s postupem upraveným v §7 zákona č. 95/1999 Sb., nicméně právní postavení žalobce by bylo v takovém případě jiné, pokud by jeho oprávnění ke koupi pozemku bylo dáno jen okolností, že v katastru obce provozuje zemědělskou výrobu ve smyslu §7 odst. 1 písm. c) tohoto zákona, nikoli tím, že pozemek mu byl pronajat v době rozhodné podle jeho §7 odst. 5. Dovolateli je třeba dát zapravdu, že žalovaný neuznával oprávnění žalobce a) vyplývající z pronájmu, a ani ve vyjádření k dovolání toto jeho právo nepotvrzuje. Lze proto vycházet z toho, že by v případě prodeje pozemků jednal se žalobcem jako s každou jinou osobou, která o jejich koupi požádá a bude splňovat podmínky stanovené v §7 odst. 1 zákona. Pokud by bylo mezí účastníky nesporné, že žalobce splňuje podmínky uvedené v §7 odst. 5 zákona jako nájemce pozemků, a o prodej pozemků nežádá osoba oprávněná (restituent), bylo by jeho právní postavení kvalitativně jiné než u ostatních osob uvedených v §7 odst. 1 zákona, tj. Pozemkový fond by je nevyzýval k učinění nabídky kupní ceny a jednal by nadále jen s žalovaným. Pro tento případ je tedy by měl žalobce přednostní právo; určení tohoto právního vztahu, který žalovaný neuznává, by tedy přispělo k právní jistotě účastníků o jejich budoucích vztazích při prodeji pozemků.
Tuto okolnost lze podřadit pod situaci, kterou odvolací soud popisuje jako vytvoření pevného právního základu pro právní vztahy účastníků, jímž se předejde případným dalším sporům o plnění, tedy okolnost vedoucí k závěru, že na straně žalobců je naléhavý právní zájem na určovací žalobě o existenci nájemního vztahu pro případ, že bude prodej pozemků zahájen. Z toho důvodu byl rozsudek odvolacího soudu zrušen podle §243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř., když se dovolací soud s právním názorem odvolacího soudu neztotožnil.
Dovolací soud považuje za důvodnou i námitku dovolatelů, týkající se možné budoucí změny právní úpravy prodeje pozemků ve vlastnictví státu, protože soudy při svém rozhodování vycházejí z právního stavu ke dni vydání svého rozhodnutí (§154 odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud vyšel z úvahy, že není zřejmé, zda proces prodeje předmětných pozemků byl již zahájen, či nikoli. Dovolací soud ovšem považuje za potřebné tuto skutečnost zjistit proto, že požadované určení existence nájemního vztahu může mít smysl jen pokud by zasáhlo do doby 36 měsíců před ohlášením prodeje (§7 odst. 5 zákona č. 95/1999 Sb.); případný nájem pozemků před touto dobou by nemohl právní postavení žalobců ovlivnit, takže by nebylo možno dovodit právní zájem na určení, jak žalobci navrhli. V tomto směru bude třeba řízení před odvolacím soudem doplnit potřebným zjištěním.
Věc byla proto vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je vázán právním názorem dovolacího soudu. Znovu rozhodne též o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. září 2006
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu