ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.2333.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 2333/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobců A/ J. P. a B/ S. B., zastoupených advokátkou, proti žalovanému Zemědělskému družstvu P. D. V. u H., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 65.213,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp.zn. 7 C 17/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23.3.2005, č.j. 25 Co 543/2004-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 30. 7. 2004, č. j. 7 C 17/2004-54, o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci A/ částku 36.346,- Kč a žalobkyni B/ částku 28.867,50 Kč, obojí s úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný byl zavázán vůči oběma žalobcům též k náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdce (otec) žalobců pronajal žalovanému smlouvou ze dne 19.5.1993 pozemek č. 46/5 v k. ú. H. D. V. Tento pozemek byl následně podle nového geometrického plánu v roce 1995 příslušným katastrálním úřadem rozdělen na nové parcely, o čemž nebyli žalobci informováni. Tito posléze uzavřeli se žalovaným dne 10.1.1996 nájemní smlouvu na dobu určitou od 1.1.1996 do 30.9.1996 ve vztahu k pozemku, označenému ještě podle původního parcelního čísla. Odvolací soud tu dospěl k závěru, že shoda vůle stran směřovala, již od předchozí nájemní smlouvy, k nájmu předmětného zemědělského pozemku (pozemků) a žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobcům dlužné nájemné podle sjednané výše za období od srpna 2002 do konce roku 2003. Nájemní vztah se totiž i v dalším období po roce 1996 obnovoval podle §676 odst. 2 občanského zákoníku, neboť žalovaný pozemky nadále užíval a žalobci zůstali pasivní. Na tom nic nemění skutečnost, že pozemky byly též zastavěny stavbami, pořízenými dílem dříve a dílem žalovaným.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím advokátky a ve lhůtě dovolání, které opřel o jím tvrzený zásadní právní význam napadeného rozsudku ve smyslu §237 odst. 1 písm.c/, odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); současně tvrdil, že odvolací soud posoudil věc nesprávně po stránce právní (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Z textu dovolání je patrné, že otázky zásadního právního významu dovolatel spatřoval v neplatnosti druhé v roce 1996 uzavřené nájemní smlouvy a v tom, že nájemní vztah podle něj nemohl ve smyslu §676 odst. 2 občanského zákoníku (též s přihlédnutím k postupu po skončení nájmu podle §682 občanského zákoníku) pokračovat. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Dovolání není přípustné.
Dovolací soud vychází ex lege ze skutkového stavu zjištěného nižšími instancemi a tím spíše pak neshledává pochybení v právních závěrech odvolacího soudu. Má zato, že právní relevanci nájemní smlouvy ze dne 10. 1. 1996 nebránilo jiné označení předmětného pozemku, nebylo-li mezi stranami sporné, o jaký pozemek se de facto jedná. Směřovala-li pak vůle stran k pokračování nájemního vztahu, obnovoval se tento v intencích §676 odst. 2 občanského zákoníku po skončení sjednané doby určité a námitky žalovaného tu nejsou důvodné. V souvisejících podrobnostech odkazuje dovolací soud na závěry odvolacího soudu, jež považuje, jak již shora naznačeno, za správné.
Nedošlo-li v posuzované věci k řešení některé pro věc určující právní otázky v rozporu s hmotným právem, pak tím méně bylo možné dovodit judikatorní přesah věci podle §237 odst. 3 o. s. ř. Pro výsledek řízení byla významná především konkrétní skutková zjištění nižších instancí, zatímco právní posouzení věci nevybočilo z obvyklého aplikačního resp. interpretačního rámce.
Dovolací soud nepovažoval za rozhodné, že fyzická osoba zřejmě oprávněná jednat za žalovaného sdělila dne 24. 8. 2005 soudu prvního stupně k jeho výzvě, že právní zástupkyně žalovaného nebyla pověřena podáním dovolání. Zástupkyně jednala za žalovaného již od počátku řízení na základě všeobecné plné moci, byla tedy oprávněna i k podání dovolání a žalovaný jí plnou moc výslovně neodvolal. Proto bylo její dovolání relevantní pro žalovaného i dovolací soud.
Z výše uvedených důvodů dovolací soud podané dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.
Žalobcům nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního
V Brně dne 16. března 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu