ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.2364.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 2364/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobců a/ Z. J., b/ H. K. a c/ J. K., proti žalovanému P. L., zastoupenému advokátkou, o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 190/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 3. 2005, č.j. 13 Co 58/2004-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením výše označeným potvrdil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22.10.2003, č.j. 18 C 190/2003-19, kterým byl zamítnut návrh žalovaného na povolení obnovy řízení, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 8 C 238/94. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud rozhodoval o povolení obnovy řízení ve věci, v níž týž odvolací soud změnil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně a svým rozsudkem ze dne 27. 2. 2001, č.j. 12 Co 55/2001-161, uložil žalovanému povinnost vyklidit nemovitost – zděnou kolnu na pozemku st. parc. č. 94 v obci a k.ú. O. n. O. Odvolací soud neshledal ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. důvod pro povolení obnovy řízení, neboť nově navržené důkazy žalovaným (které nemohl bez své viny použít v původním řízení), nemohly pro něj přivodit příznivější rozhodnutí ve věci; týkají se jiné nemovitosti. Proto nebylo návrhu na obnovu řízení, podanému žalovaným v řízení o věci samé, vyhověno.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž vytkl odvolací instanci vadu řízení s následkem nesprávného rozhodnutí, tvrdil dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vytyčil též otázku zásadního právního významu. Ta měla spočívat v tom, že odvolací soud nemohl vzhledem k charakteru projednávané věci sám posoudit předkládané důkazy z hlediska jejich způsobilosti přivodit příznivější rozhodnutí pro žalovaného; k tomu je nezbytný znalecký posudek, jenž by byl proveden buď před odvolacím soudem, nebo v obnoveném řízení o meritu věci. Současně dovolatel rekapituloval obsah listin, které mohou mít podle jeho tvrzení vliv na stavebně technické posouzení, zda sklad a kůlna, jež měl žalovaný vyklidit, jsou nedílnou součástí dotčených nemovitostí (a pokud ano, které z nich). Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Žalovaný podal dovolání prostřednictvím advokátky a ve lhůtě. Ještě před případným posouzením důvodnosti dovolání však musel dovolací soud učinit závěr o jeho přípustnosti. Ta byla podle dovolatele vázána, vzhledem ke shodě usnesení obou nižších instancí, na to, zda dovolací soud přizná dovolatelem vytyčené právní otázce zásadní právní význam pro rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud však považuje za rozhodný jiný právní aspekt věci: jde o otázku intertemporální.
Ve věci samé bylo rozhodnuto, a to zamítavě v relaci k původní žalobě, Okresním soudem v Karlových Varech rozsudkem pod č.j. 8 C 238/94-138 dne 9. 10. 2000. Řízení tedy probíhalo podle o. s. ř. ve znění účinném předtím, než nabyl účinnosti zákon č. 30/2000 Sb., jímž se mění a doplňuje občanský soudní řád.
Krajský soud v Plzni poté rozsudkem ze dne 27. 2. 2001, č. j. 12 Co 55/2001-161, změnil rozsudek soudu prvního stupně v neprospěch žalovaného. Je tedy zřejmé, že i tento soud musel po stránce procesní postupovat podle o. s. ř. ve znění před účinností zákona č. 30/2000 Sb. (bod 15. hlavy I. Přechodných a závěrečných ustanovení, Části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.).
Z toho ovšem vyplývá, že také řízení o návrhu žalovaného na obnovu řízení, včetně řízení dovolacího, muselo – i nyní – proběhnout podle toho znění občanského soudního řádu, jež bylo relevantní před nabytím účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., tj. před datem 1. 1. 2001 (viz body 16., 17. výše citovaných pasáží zákona č. 30/2000 Sb.).
Podle ustanovení o. s. ř. o přípustnosti dovolání ve znění účinném před datem 1. 1. 2001 však není výslovně přípustné podat dovolání ve věci návrhu na obnovu řízení. Pokud jde o vztah mezi usneseními nižších instancí, a zde je rozhodné rozhodování ve věci obnovy řízení, pak dovolání je přípustné pouze proti měnícímu usnesení odvolacího soudu, nikoli proti potvrzujícímu (§238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Dovolací soud proto dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 4 věta první, §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Protistraně nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. června 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu