ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.2370.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 2370/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., v právní věci žalobců A/ Z. Z., B/ M. K., C/ J. M., a D/ J. M., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1/ JUDr. J. V., advokátovi, jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělské družstvo P. v likvidaci, a 2/ H. G., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti dohody a o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp.zn. 11 C 144/96, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.6.2004, čj. 30 Co 155/2004-200, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 14.7.2003, čj. 11 C 144/96-165, rozhodl o návrhu žalobců na určení neplatnosti dohody uzavřené 21.12.1992 mezi Zemědělským družstvem P. a A. V. B., a o návrhu na určení, že vlastníkem kolny na pozemcích č. 472 a č. 75 v katastrálním území P. je prvý žalovaný. Oběma návrhům vyhověl, když po provedeném dokazování dospěl k závěru, že dohoda o převodu předmětné kůlny z 21.12.1992 byla neplatná pro nedostatek formy stanovené zákonem.
Krajský soud v Praze v odvolacím řízení nejprve odmítl odvolání prvého žalovaného, a dále změnil rozsudek soudu prvního stupně v části, týkající se neplatnosti dohody tak, že návrh na určení neplatnosti zamítl. Výrok o tom, že prvý žalovaný je vlastníkem předmětné kůlny, jako správný potvrdil. K zamítnutí návrhu na neplatnost přistoupil z procesních důvodů, protože bylo žalováno současně na určení vlastnictví žalovaného. Po věcné stránce posoudil i odvolací soud předmětnou dohodu jako neplatnou a proto potvrdil výrok soudu prvního stupně o tom, že vlastníkem dohodou převáděné kolny je i nadále prvý žalovaný. Jmenovitě odvolací soud konstatoval, že dohoda o vypořádání náhrad podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, uzavřená mezi prvním žalovaným a právním předchůdcem druhého žalovaného, kterou prvý žalovaný převedl právnímu předchůdci druhého žalovaného kolnu na stroje, označenou jako hala č. 3 na pozemcích č. 472 a č. 75 v P., nebyla podepsána statutárním orgánem, kterým byl dle stanov družstva jeho předseda, ani jeho místopředsedou. Vyšel z ustanovení
§243 obchodního zákoníku, podle nějž - nestanoví-li stanovy družstva nic jiného - jedná za družstvo navenek jeho předseda nebo místopředseda. Je-li pro právní úkon stanovena písemná forma, je potřeba podpisu alespoň dvou členů představenstva. Dohoda o vydání nemovitosti vyžadovala tedy ke své platnosti podpis předsedy (místopředsedy) a jednoho člena představenstva. Tyto podmínky dodrženy nebyly, dohodu podepsal ing. P., který ani nebyl členem představenstva družstva. Rozhodnutí představenstva družstva z 13.4.1992, že družstvo bude zastupovat ing. P., je neurčité a není zřejmé, k čem představenstvu konkrétně zmocnění udělilo. Rozhodně nešlo o volbu předsedy, protože dle stanov družstva mohl být předseda zvolen jen členskou schůzí. Pokud se jeho oprávnění podepisovat dohody o vypořádání restitučních nároků dovozovalo z plné moci, nebyla příslušná listina datována, a ani nebyla udělena osobami, které by měly právo za družstvo jednat. Dohoda je proto absolutně neplatná a vlastníkem kolny je nadále prvý žalovaný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání druhý žalovaný. Dovolání se nezabývá otázkou přípustnosti; uplatňuje se v něm nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ve smyslu §241a odst. 2 písm.b) o.s.ř. a vytýká se, že věc posoudil a základě formálního výkladu a nevzal v úvahu situaci, která v družstvu tehdy panovala. Ing. P. jednal ve stavu „nouze“, na základě zmocnění představenstva k činění právních úkonů. Dohoda byla také registrována státním notářstvím bez jakýchkoli výhrad. V dalším se dovolatel zabývá úvahami, jaké následky by mělo rozhodnutí soudu o určení vlastníka z důvodu neplatnosti předmětné dohody o vydání náhrady, upozorňuje na to, že sám nabyl předmětnou nemovitost nikoli na základě dohody, ale v důsledku dědictví a v dobré víře, že on i jeho právní předchůdci nemovitost v dobré víře vydrželi do svého vlastnictví. Za otázku zásadního právního významu považuje, zda žalobci mají naléhavý právní zájem na určení, že žalovaný je vlastníkem nemovitosti. I když bude jako vlastník zapsán prvý žalovaný, právní postavení žalobců k této nemovitostí se nezmění - zůstávají nadále věřiteli ve vztahu k úpadci, nemovitost bude zahrnuta do konkursní podstaty a současné právní postavení JZD P. v likvidaci nedovoluje plné uspokojení jejich pohledávek. Dovolatel navrhl odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu a ve věcí navrhl zrušení rozsudků obou soudů a vrácení věci Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení.
Vyjádření dalších účastníků k dovolání druhého žalovaného podána nebyla.
Dovolání splňuje náležitosti stanovené občanským soudním řádem (o.s.ř.), takže se dovolací soud zabýval jeho přípustností. Rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem změněn z formálních důvodů pouze ve výroku, jímž byla určena neplatnost předmětné dohody, a tento návrh byl zamítnut. Tím bylo vyhověno žalovanému, který navrhoval zamítnutí tohoto návrhu, a žalovaný proto ve vztahu k tomuto výroku odvolacího soudu není procesně legitimován. Jeho dovolání bylo třeba odmítnout podle §243b odst.5 a §218 písm.b) o.s.ř. Ve výroku o určení vlastníka předmětné nemovitosti byl rozsudek soudu potvrzen, přičemž se jednalo o jeho prvý rozsudek v této věci. Nepřichází proto v úvahu přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm.a) nebo písm.b) o.s.ř. Dovolání by tak bylo přípustné pouze v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst.3 má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. K takovému závěru v dané věci dovolací soud nedospěl. Soudy skutečně řešily platnost dohody z hlediska formálního, protože v nedodržení zákonem předepsané formy smlouvy z hlediska nedostatku jejího podpisu osobou, jež byla oprávněna takovou smlouvu podepsat, je právě formální hledisko rozhodující. Řešení, k němuž odvolací soud dospěl, je v souladu s hmotným právem i se soudní judikaturou. Soud při posuzování předmětu řízení nemůže účelově rozhodovat z toho hlediska, jaké bude mít jeho rozhodnutí dopad na poměry účastníků; dovolací soud nemá důvod zastávat jiný názor ani v otázce naléhavého právního zájmu žalobců na určení vlastnického práva žalovaného, jestliže jde o zařazení majetku zpět do konkursní podstaty, z níž mají být žalobci jako oprávněné osoby podle zákona rovněž uspokojeny. Nebyl důvod se zabývat ani možným vydržením vlastnického práva k nemovitosti, jestliže již v roce následujícím po uzavření předmětné dohody byla podána žaloba, jež platnost této dohody, a tedy vlastnické právo z ní vyplývající, zpochybnila.
Dovolací soud proto neshledal, že by dovolání bylo přípustné podle §237 odst. 2 písm.c) o.s.ř. a dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu jako nepřípustné odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm.c) o.s.ř.
Výrok o nákladech řízení vychází z toho, že žalobcům, kteří by podle výsledku dovolacího řízení měli právo na náhradu jeho nákladů, prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly ( §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2006
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu