ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.2394.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 2394/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce A., spol. s r. o., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1/ V. V., 2/ R. T., oběma zastoupeným advokátem, o zaplacení 52.140,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 6 C 235/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.2.2005, č.j. 15 Co 648/2004-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit na nákladech řízení o dovolání prvnímu žalovanému částku 1.886,- Kč a druhému žalovanému taktéž částku 1.886,- Kč, a to vždy k rukám jejich právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 9.6.2004, č.j. 6 C 235/2003-46, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 52.140,50 Kč včetně příslušenství. Žalobce byl taktéž zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši, jak vznikly žalovaným.
Odvolací soud dospěl k závěru, že ve smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne 25.1.1999 se účastníci dohodli tak, že žalobce bude žalovaným (nájemcům) zajišťovat za úplatu plnění služeb spojených s nájmem nebytových prostor. Nejpozději k 31.5.1999 však vstoupila do právního postavení pronajímatele A. P., a.s. v likvidaci. Od tohoto dne žalobce – jenž se stal pouhým mandatářem - nebyl účastníkem hmotněprávního vztahu, z něhož je nárok částečně uplatněn, a nebyla tak dána jeho aktivní věcná legitimace; navíc mandátní smlouvu nepodepsal statutární orgán mandanta jako oprávněná osoba. Ani z hlediska ustanovení §451 a násl. občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení nebyl žalobce aktivně věcně legitimován, neboť nebylo prokázáno, že by služby přímo poskytoval nebo cenu těchto služeb hradil jejich dodavatelům.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež opřel o tvrzený zásadní právní význam napadeného rozsudku a současně dovozoval, že řešení pro věc určující právní otázky se dostalo do rozporu s hmotným právem. Podle plné moci ze dne 3.1.2000 je – jak tvrdil dovolatel - patrné, že mezi žalobcem a společností A. P., a.s. v likvidaci vznikl mandátní vztah, na jehož základě byl žalobce jakožto mandatář zmocněn touto společností k vymáhání nezaplacených služeb poskytovaných v souvislosti s nájmem předmětných nebytových prostor. Věcná legitimace žalobce k poskytnutí peněžité náhrady měla být dána i proto, že žalobce v souladu s §5 odst. 1 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, zabezpečoval řádné plnění služeb spojených s nájmem nebytového prostoru v objektu O. a jejich cenu dodavatelům těchto služeb hradil. V opačném případě by takové služby nebyly dodavateli poskytovány. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání navrhli jeho zamítnutí.
Dovolání bylo podáno advokátkou v otevřené lhůtě. S ohledem na shodu rozsudků nižších instancí, bez předchozí kasace se závazným právním názorem odvolacího soudu, však bylo nutno nejprve zkoumat, zda je dovolání přípustné. Jedinou alternativou přípustnosti přitom byl zásadní právní význam napadeného rozsudku po právní stránce (237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Především je nutno zdůraznit, že dovolatelem nastolené právní otázky nevykazují judikatorní novost, přesah, ani nevyplňují mezeru v rozhodovací praxi (viz §237 odst. 3 o. s. ř.). Jejich řešení zajisté vychází z konkrétního skutkového základu, to však samo o sobě neznamená, že by jen z tohoto důvodu měl napadený rozsudek zásadní právní význam (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.2.2001, sp. zn. 22 Cdo 1731/99, Soubor rozhodnutí NS svazek 2, C 203).
Nelze také dovodit, že by odvolací soud posoudil některou pro věc určující právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud tu zejména poukazuje na nedostatek důkazů o tom, že by bylo na žalobce převedeno oprávnění k vymáhání cen služeb za pronajímatele, a na to, že tvrzení žalobce o placení cen služeb dodavatelům bylo předneseno až v dovolání (viz str. 4 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, z něhož nutno vycházet), což vzhledem k mimořádné povaze dovolacího přezkumu nestačí (dovolací soud není oprávněn měnit skutkový základ věci, jak byl zjištěn nižšími instancemi).
Proto dovolací soud žalobcovo dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Žalovaným vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243c odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř), a to podáním vyjádření k dovolání. Náklady se počítaly z výchozí odměny za úkon právní služby 14.790,- Kč (viz výpočet odvolacího soudu) spočívající ve vyjádření k dovolání, tuto částku však bylo třeba snížit dvakrát o polovinu, neboť dovolání bylo odmítnuto a učiněn pouze jeden úkon (§15, §18 odst. 1 cit. vyhl.). Tedy po snížení 3.697,- Kč a 75,- Kč režijního paušálu, celkem 3.772,- Kč, což bylo nutno rozdělit mezi oba žalované a přiznat každému z nich 1.886,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 7. srpna 2006
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r.
předseda senátu