ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.2566.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 2566/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce J. Z., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1/ České republice, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 10, Kodaňská 46, územní pracoviště v Hradci Králové, Horova 180, 2/ Tělovýchovné jednotě J. B., 3/ Obci B., 4/ Státnímu statku S. a 5/ P. f. České republiky, o určení domnělé oprávněné osoby, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp.zn. 9 C 129/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.5.2005, čj. 24 Co 36/2005-219, takto:
I. Dovolání, pokud směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. května 2005, čj. 24 Co 36/2005-219, se v části potvrzující rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. října 2004, čj. 9 C 129/98-198 o zamítnutí návrhu na určení žalobce jako oprávněné osoby k domu čp. 186 a pozemku č. 238 v B., odmítá.
Ve zbývající části se dovolání ve vztahu k prvému, čtvrtému a pátému žalovanému zamítá, a ve vztahu k druhému a třetímu žalovaným se rozsudek zrušuje.
II. Rozsudek Okresního soudu v Trutnově z 11. října 2004, čj. 9 C 129/98-198, se v části, týkající se návrhu na určení žalobce jako oprávněné osoby k pozemkům č. 207/1, 207/3 a 370/2 v B. ve vztahu k druhému a třetímu žalovaným, zrušuje, a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce uplatnil podle §4a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“), nárok na určení, že je oprávněnou osobou k nemovitostem, jež získali jeho rodiče přídělem, a to k domu čp. 186 se zastavěnou parcelou č. 238 v B., a pozemkům č. 207/1, č. 207/3 a č.370/2 tamtéž. Okresní soud v Trutnově nejprve rozsudkem ze dne 15.3.1996 uznal nárok žalobce k jako oprávněné osoby k pozemkům s výjimkou pozemku zastavěnému domem čp. 186, a k tomuto domu, ohledně nichž žalobu zamítl. V odvolacím řízení potvrdil Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23.6.1997 zamítavou část rozsudku, a změnil jej ve výroku týkajícím se nezastavěných pozemků tak, že i v této části žalobu zamítl. Tento rozsudek byl zrušen v dovolacím řízení rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4.12.2001 ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba ve vztahu k nezastavěným pozemkům a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Mezitím soud prvního stupně povolil na návrh žalobce obnovu řízení a ve věci rozhodl znovu rozsudkem ze dne 4.9.1998, kdy žalobu zamítl v plném rozsahu. Odvolací soud pak s ohledem na to, že po povolení obnovy řízení existovala dvě nepravomocná rozhodnutí soudu prvého stupně, jednak rozsudkem ze dne 22.5.2002 změnil rozsudek soudu prvního stupně z 15.3.1996, a žalobu ohledně nezastavěných pozemků zamítl, jednak usnesením z téhož dne zrušil výrok rozsudku soudu prvního stupně ze dne 4.9.1998 týkající se nezastavěných pozemků a řízení v tomto rozsahu zastavil. V části, týkající se domu čp.186 a stavebního pozemku č. 238 v B. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Na základě dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu znovu ve věci rozhodoval soud dovolací, jenž rozsudkem ze dne 27.11.2003 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Následně odvolací soud usnesením z 5.2.2004 zrušil výrok rozsudku soudu prvního stupně ze dne 15.3.1996 v části, týkající se nezastavěných pozemků.
Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 11.10.2004, čj. 9 C 129/98-198, rozhodl tak, že žalobu zamítl jak ve vztahu k domu čp. 186 se stavebním pozemkem č. 238, tak i k nezastavěným pozemkům č. 207/2, č. 207/3 a 370/2 v B. Tento rozsudek pak byl v odvolacím řízení potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne 30.5.2005, čj. 24 Co 2005-219. Důvodem zamítnutí žaloby byl jednak závěr soudu, že na dům čp. 186 se stavební parcelou č. 238 se nevztahuje zákon o půdě, protože šlo o dům s hostincem a řeznictvím, k němuž patřilo i menší množství zemědělské půdy; souhrn těchto nemovitostí byl posuzován podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy (dále jen „dekret 108/1945 Sb.“), podle něhož byl majetek původního vlastníka německé národnosti konfiskován jako tzv. malá majetková podstata. Takto konfiskovaný majetek přiděloval podle §8 uvedeného dekretu na základě právoplatných přídělových plánů okresní národní výbor, který v rozhodnutí o přídělu měl uvést mj. z čeho pozůstává přidělovaná majetková podstata a výši úhrady včetně způsobu jejího zaplacení. Na základě přídělové listiny bylo provedeno odevzdání přiděleného majetku. Žalobce neprokázal, že byla přídělová listina vydána, předložil pouze zápis o odevzdání usedlosti čp. 186 nabyvateli J. Z. ze dne 14.6.1950, v němž jsou uvedeny blíže neurčené pozemky o výměře 1,3496 ha, domy čp. 186 a čp.70 a stodola, a není uvedena přídělová cena. Soud neměl za prokázáno, že by šlo o případ, kdy vydaná přídělová listina byla ztracena či zničena, a naopak zjistil, že uvedené nemovitosti byly přiděleny v roce 1958 státu - Domovní správě v B. K převodu vlastnictví na rodiče žalobce proto dle jeho právního závěru vůbec nedošlo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce další dovolání, jež považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a napadá správnost právních závěrů odvolacího soudu dle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dle jeho názoru nelze vyloučit, že předmětné nemovitosti nebyly v době přídělu hodnoceny jako zemědělská usedlost. Poté, kdy se jeho rodiče ujali držby nemovitostí, bylo provedeno přídělové řízení, jež nepochybně skončilo rozhodnutím o přídělu. To nepřímo vyplývá ze zápisu o odevzdání usedlosti ze dne 10.7.1947, z celkového návrhu úhrady podepsaného matkou žalobce, ze zápisu o odevzdání usedlosti z 14.9.1950, jakož i z identifikace parcel provedené katastrálním úřadem podle přídělu 186-Z. Soud neposuzoval tento celkový proces přídělového řízení, a nevzal v úvahu to, že nemovitosti byly v době přechodu na stát užívány jako zemědělská usedlost, takže se na ně zákon o půdě vztahuje. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřili žalovaní ad 1/ a ad 4/.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který opětovně vyjádřil, že není ve věci pasivně legitimován, což oba soudy uznaly, navrhl zamítnutí dovolání, neboť rozsudek považuje za správný,
Státní statek Smiřice navrhl potvrzení rozsudku odvolacího soudu, který považuje za správný.
Ostatní žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Dovolací soud se v prvé řadě zabýval přípustností dovolání. Pokud jde o výrok, že žalobce není oprávněnou osobou ve smyslu §4a zákona o půdě ve vztahu k domu čp. 186 a stavebnímu pozemku č. 238, je třeba vyjít z toho, že o tomto nároku rozhodoval soud prvního stupně opakovaně, vždy však tak, že žalobu zamítl proto, že uvedené nemovitosti nespadají pod působnost zákona o půdě, přičemž jeho rozsudek odvolací soud v této části potvrdil. Dovolání by bylo proto přípustné jen v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce zásadního významu. Takovýto závěr dovolací soud neučinil, protože právní závěr soudu v této části je v souladu s obsahem spisu, s hmotným právem i ustálenou judikaturou soudů. K názoru dovolatele lze dodat, že rozhodující v tomto směru není jak byl kým předmětný majetek posuzován, ale zda splňoval znaky zemědělského majetku podle §1 odst. 1 zákona o půdě. Dovolání, pokud se týká nároku žalobce ve vztahu k těmto nemovitostem, proto dovolací soud odmítl jako nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř.
Ve zbývající části, týkající se nezastavěných pozemků, soud prvního stupně původně žalobě vyhověl a později rozhodl opačně, když se řídil právním názorem odvolacího soudu. Dovolání v této části je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu z důvodů uvedených v dovolání, tj. z hlediska skutkových i právních závěrů odvolacího soudu, že v řízení nebylo prokázáno, že rodiče žalobce nabyli předmětné pozemky přídělem do vlastnictví, a žalobce proto není oprávněnou osobou podle §4a, resp. §4 zákona o půdě. Zamítnutím žaloby z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaných 1/, 4/ a 5/ se dovolací soud nezabýval, protože dovolání se této otázky netýkalo (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Soudy prvního i druhého stupně respektovaly právní závěry dovolacího soudu vyslovené v této věci v jeho dřívějších rozsudcích, tj. že působnost zákona o půdě dopadá i na případy, kdy zemědělské pozemky byly přiděleny oprávněné osobě (jejímu právnímu předchůdci) v rámci přídělu nemovitostí, jež nebyly zemědělským majetkem, že z tohoto hlediska není rozhodující, na základě kterého právního předpisu k přídělu došlo, a že v situaci, kdy nelze předložit přídělovou listinu, je třeba z hlediska ustanovení §4a zákona o půdě zkoumat celkový postup přídělového řízení. Pečlivé zvážení všech důkazů v tomto směru je obzvlášť potřebné v daném případě, kdy bylo soudem zjištěno, že v průběhu oprávněné držby předmětných nemovitostí rodiči žalobce jim byla jako nabyvatelům odevzdána v roce 1950 na základě zápisu příslušného orgánu státní správy usedlost č.p. 186 v B., a na druhé straně byly tytéž nemovitosti v roce 1958 přiděleny státu – Domovní správě v B.
Z obsahu spisu vyplývá, že postup příslušných orgánů státní správy při nakládání s předmětnými konfiskovanými nemovitostmi v letech 1945 až 1958 nebyl jednoznačný. Nemovitosti byly nejprve předány rodičům žalobce do správy a užívání jako uchazečům o příděl nemovitostí konfiskovaných podle dekretu č. 108/1945, a to s odkazem na dekret č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, a tyto nemovitosti také ve skutečnosti spravovali a užívali. O jejich oprávněné držbě neměly soudy obou stupňů pochybnosti. Podle osidlovacího dekretu č. 28/1945 Sb. vypracovaly příslušné orgány návrh úhrady přídělu pro Národní pozemkový fond s odkazem též na dekret č. 12/1945 Sb., konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, ve výši 9.600,- Kčs, a na základě zápisu z 14.9.1950 odevzdaly usedlost č. 186 nabyvatelům – rodičům žalobce.
Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že listina označená jako zápis o odevzdání usedlosti čp. 186 v obci B. po odcházejícím přídělci „čsl. stát – nár. poz. fond při min. zemědělství“ nabyvateli „Z. J. ...“ není ani přídělovou listinou, ani jinou listinou zakládající vlastnické právo.
Současně však tato listina má nezanedbatelný význam při hodnocení celkového průběhu přídělového řízení podle dekretu č. 108/1945 Sb.; při řádném průběhu přídělového řízení by totiž mohla být posuzována jako důkaz, že odevzdání usedlosti novým nabyvatelům předcházelo vydání přídělové listiny. Dovolací soud se touto otázkou zabýval i v rozsudcích ze dne 7.10.2004, sp.zn. 28 Cdo 645/2004, a ze dne 18.8.2003, sp.zn. 28 Cdo 136/2003. V nich vyslovil závěr, že ustanovení §4a zákona o půdě počítá s tím, že listina dokládající vlastnictví předložena být nemůže, protože nebylo realizováno zápisové řízení. Důvody, proč se tak nestalo, je třeba zkoumat, a odlišit např. případy, kdy přídělová listina vůbec nebyla vydána, od těch, kdy lze dovodit, že vydána byla. V dané věci nelze ani vyloučit, že zápis o odevzdání usedlosti byl projevem neznalosti se strany příslušných orgánů – např. před tímto zápisem zřejmě nedošlo k odchodu dosavadního přídělce, jímž měl být podle zápisu stát. Při hodnocení průběhu přídělového řízení chybí zejména zjištění skutkových a právních skutečností, jež nastaly po sepsání zápisu o odevzdání přídělu novému nabyvateli, tj. do konce doby, kdy rodiče žalobce pozemky drželi, jakým způsobem byla tato držba ukončena, zda byla zaplacena nebo vymáhána navržená přídělová cena 9.600,- Kčs, zda bylo provedeno vyúčtování s odcházejícím přídělcem a pod. Teprve na základě tohoto zjištění bude možno uzavřít hodnocení předmětného zápisu o odevzdání usedlosti novému nabyvateli z toho hlediska, zda svědčí o předchozím vydání přídělové listiny, která se nedohledala, nebo zda byl zápis t.zv. paaktem bez relevantního právního významu.
Protože tyto závěry napadený rozsudek neobsahuje, jeví se jeho závěr o tom, že k vydání přídělové listiny nedošlo, předčasný. Dovolací soud proto nemohl závěry odvolacího soudu, ale ani soudu prvního stupně, z tohoto hlediska přezkoumat, v čemž spatřuje vadu řízení ve smyslu §241 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Rozsudky soudů obou stupňů proto zrušil v části, týkající se uplatněného nároku ve vztahu k nezastavěným pozemkům a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle §243b odst. 3 a §243d odst. 1 o.s.ř. V dalším řízení bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2006
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu