ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.2628.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 2628/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce A-Z T. s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalované O. n., zastoupené advokátkou, o uzavření kupní smlouvy a vydání věcí, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 4 C 148/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4.3.2004, čj. 27 Co 24/2004-258, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ rozhodl rozsudkem dne 30.4.2003, č.j. 4 C 148/99-235, a to výrokem I., že se zamítá žaloba, aby žalované byla uložena povinnost uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem budou movité věci, najaté smlouvou z 1.1.1996.
Výrokem II. rozsudku téhož soudu byla zamítnuta žaloba o vydání 96 modrých povlaků na polštář, 96 modrých cích, 78 modrých prostěradel, 47 barevných povlaků na polštář, 47 barevných cích, 88 antialergických dek, 96 antialergických polštářů, devatera požárních dveří typu 30C 2/80, po dvojích dveřích typu 30C 2/90 a 90 A-S-90 a po jedněch dveřích typu 30C2-S-80 a 30C2-S/90.
Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Zatímco důvodem zamítavého výroku I. byl nedostatek jednatelského oprávnění Z. P. (podle soudu měl vystupovat jako samostatná fyzická osoba, nikoli jako jednatel žalobce), zamítnutí žaloby ve výroku II. bylo - v nyní relevantní části o protipožárních dveřích - odůvodněno tak, že jde o součást nemovitosti a proto nelze tyto věci vydat. Všechny dveře byly v nemovitosti instalovány, nelze je oddělit, aniž by se tím nemovitost neznehodnotila, a sdílejí tak její právní osud (§120 o.z.).
K odvolání žalobce rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4.3.2004, č.j. 27 Co 24/2004-258. Zatímco v meritorním výroku I. a navazujícím nákladovém výroku byl napadený prvostupňový rozsudek zrušen a věc vrácena vyšší instanci k dalšímu řízení (odvolací soud dovodil možnost jednatelského oprávnění Z. P.), v dalším meritorním výroku II. byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně odkázal na ustanovení §120 odst. 1 o.z. o součásti věci a též na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999, sp.zn. 25 Cdo 770/98. Ve smyslu výkladu podaného v posledně citovaném rozsudku bylo podle odvolacího soudu třeba považovat požární dveře za součást budovy, neboť k ní podle její povahy patří. Jejich fyzická oddělitelnost od věci hlavní není pro jejich určení jako součásti budovy rozhodná. Podstatné je to, že by po jejich oddělení (vynětí ze zárubní) byla hlavní věc znehodnocena, resp. svému účelu by mohla sloužit méně kvalitně, neboť účelem protipožárních dveří je přispívat k bezpečnosti budovy. Žalobce tedy neměl právo na vydání dveří, ale jen na případné finanční vyrovnání.
Proti potvrzujícímu výroku II. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost shledal v zásadním právním významu napadeného rozhodnutí (jeho části) a odvolacímu soudu vytkl nesprávné právní posouzení věci.
Pokud jde o otázku protipožárních dveří jako součásti budovy, tvrdil dovolatel, že citovaný rozsudek Nejvyššího soudu se zabývá typově jiným případem. Jde v něm o to, zda je strojní zařízení elektrárny samostatnou věcí či její součástí, což je věcně jiný skutkový základ. Nyní však jde o protipožární (vnitřní) dveře, a ty nejsou pro funkčnost budovy natolik určující, aby mohly být považovány za její neodmyslitelnou součást. V řízení bylo skutkově prokázáno, že žalobce coby nájemce nechal v budově na své náklady vyměnit devatery běžné vnitřní dveře za protipožární a že protipožární dveře byly zavěšeny do existujících zárubní a dosavadní dveře uskladněny v objektu. I tyto skutečnosti nasvědčují závěru, že chybí požadavek trvalosti, nezbytný pro posouzení věcí jako součástí nemovitosti; lze hovořit jen o spojení věci k přechodnému účelu. Každý případ je nutno posuzovat individuálně a zde nelze dovodit, že bez protipožárních dveří by budova sloužila ke svému účelu méně kvalitně; to by pak platilo o téměř každé myslitelné věci umístěné v nemovitosti. Z hlediska míry pevnosti spojení budovy a protipožárních dveří dovolatel zdůraznil, že dveře nebyly do objektu zabudovány, nýbrž volně zavěšeny do existujících zárubní, a také proto se součástí budovy nemohly, jako samostatná věc ve vlastnictví žalobce, stát.
Co se týče ostatních žalovanou zadržovaných movitých věcí, i zde dovolatel brojil proti závěrům odvolacího soudu a vycházel ze svědectví svědkyně B., podle níž označené prádlo skutečně existovalo, zakoupil je žalobce, a bylo by nereálné, aby bylo takové množství prádla použito k jiným účelům než k provozu hotelu.
Žalobce proto žádal dovolací soud, aby zrušil celý výrok II. rozsudku odvolacího soudu a věc vrátil nižší instanci k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo ze strany žalované podáno.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal své dovolání v zákonné lhůtě. Přípustnost dovolání byla dovozována z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., tedy ze zásadního právního významu příslušné části rozsudku odvolacího soudu. Pokud by dovolací soud shledal přípustnost dovolání podle této zákonné podmínky, měl by za povinnost zkoumat oprávněnost uplatněného dovolacího důvodu, spočívajícího v tvrzeném nesprávném právním posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.
Dovolání však není přípustné.
Nutno předeslat, že dovolací soud se při svém přezkumu zevrubněji nezabýval tou částí dovolání, jež napadala údajně neoprávněné zadržování ostatních movitých věcí (polštářů), kromě již zmiňovaných protipožárních dveří. Dovolací soud je soudem právního přezkumu, dovolatel tu však argumentoval výlučně nesprávností skutkového závěru odvolacího soudu. Takový závěr však není dovolací soud oprávněn zpochybnit ani změnit, naopak je jím vázán; skutkový základ věci, jak byl vytvořen nižšími instancemi, je výchozím podkladem jeho přezkumné činnosti, spočívající v právním posouzení věci. Nebylo tedy důvodu přijmout jako výchozí bod argumentace výpověď svědkyně B. a vyvozovat z ní případně odlišné skutkové či potažmo právní závěry.
Předmětem právního posouzení věci dovolacím soudem, na jehož výsledku záviselo posouzení přípustnosti žalobcova dovolání, se tak stala jen otázka, zda protipožární dveře, ohledně nichž rozhodly obě instance zamítavým výrokem co do jejich vydání, byly součástí věci či jejím příslušenstvím.
Podle §120 odst. 1 o.z. je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.
Lze tedy dovodit, že v rámci zákonné definice součásti věci se kumulativně spojují jak znak „co k ní podle její povahy náleží“, tak i další znak nemožnosti oddělení, „aniž by se tím věc znehodnotila“.
Z hlediska prvního z obou znaků instalace protipožárních dveří nepochybně obstojí; tyto dveře k budově svým funkčním – a navíc speciálním – určením zajisté náležely (srov. též R 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Stěžejním bodem právního posouzení věci se však stalo naplnění druhého z obou znaků definičního vymezení součásti věci, tj. otázka oddělitelnosti protipožárních dveří bez znehodnocení budovy. Odvolací soud zde akcentoval účel dveří, spočívající ve zvýšení bezpečnosti budovy; zároveň dovodil, že fyzická oddělitelnost dveří od věci hlavní neznamená jejich právní samostatnost, neboť po jejich vynětí by došlo ke snížení kvality budovy, ne-li k jejímu znehodnocení.
Toto právní posouzení, i když v detailu (závěr o pouhém snížení kvality budovy) vykazuje nepřesnost, je správné. Ustálená výkladová praxe posuzuje neoddělitelnost věci z hlediska její součásti věci hlavní jako nikoli jen neoddělitelnost fyzickou (srov. např. komentář autorů Jehličky, Švestky, Škárové a kol., Občanský zákoník, Komentář, 6. vydání, str. 429, nebo učebnice Knappová, Švestka a kol., Občanské právo hmotné, l. díl, str. 233). Zejména ve druhém z uvedených pramenů se výstižně popisuje funkční znehodnocení věci, k němuž může dojít, je-li věc tvořící její součást oddělena (tím spíše jde-li v konkrétním případě o protipožární dveře). Autoři uvádějí, že v takovém případě je významně porušeno funkční určení věci pro její konkrétní účel.
Dovolací soud má za to, že vynětí protipožárních dveří, jako věcí se specifickým účelovým určením, by narušilo funkční požadavky na budovu a znamenalo by její znehodnocení, k čemuž postačuje případný následek vynětí – ohrožení bezpečnosti budovy. Tento zásah převažuje nad eventualitou nahrazení dveří jinými. Požadavek intenzivního zajištění patřičné bezpečnosti budovy považuje dovolací soud za natolik podstatný, že protipožární dveře mohou požívat právní ochranu jako součást věci. Z hlediska interpretace problematiky tu lze doplnit paralelu s notoricky známým případem kol k motorovému vozidlu, která se stávají namontováním na osy součástí věci, aniž by bylo rozhodné, že jsou vyměnitelná.
I druhý ze znaků součásti věci podle §120 odst. 1 o.z. tedy protipožární dveře, instalované v budově, naplňují.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Jak ze shora vyloženého patrno, o řešení právní otázky v rozporu s hmotným právem zde nedošlo; ani žádnou z ostatních alternativ přípustnosti dovolání tu nepovažuje dovolací soud, již s ohledem na skutkovou jedinečnost případu, za naplněnou.
Nejvyšší soud proto žalobcovo dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Strana žalovaná byla v řízení úspěšná, nevznikly jí však žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 14. září 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu