ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.3106.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 3106/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelky L. Č., zastoupené Bc. O. Č., proti usnesení Městského soudu v Praze z 5. 4. 2006, sp.zn. 20 Co 125/2006, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 22 C 218/2005 (žalobkyně L. Č., zastoupené Bc. O. Č., proti žalované České republice – Ministerstvu financí ČR, o finanční náhradu), takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou v této právní věci 10. 10. 2005, byl uplatněn žalobní návrh, označený jako „zákonný nárok na odškodnění za vyvlastnění“, týkající se (jak vyplývalo z příloh, připojených k žalobě) rodinného domku čp. 37 a pozemků parc. č. 703/3, parc.č. 1176/2 a stavební parcely č. 7 v katastrálním území T., okres Ú. n. O., jež byly konfiskovány podle dekretu č. 108/1945 Sb.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením z 24. 11. 2005, čj. 22 C 218/2005-7, vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 20 dnů odstranila nedostatky uvedeného žalobního návrhu na zahájení řízení, zejména, aby uvedla přesný určitý a srozumitelný návrh na požadovaný výrok rozsudku soudu, dále rozhodující skutečnosti o tom, jakým způsobem přešly věci, jichž se žaloba týká, na stát. výzva obsahovala i poučení o tom, že nebude-li nedostatek návrhu odstraněn, bude žalobní návrh v této právní věci odmítnut.
Obvodní soud pro Prahu 1 pak vydal 6. 1. 2006 usnesení čj. 22 C 218/2005-15, jímž rozhodl, že „návrh, kterým se zahajuje toto řízení, došlý soudu dne 10. 10. 2005, se odmítá“, když v soudem stanovené lhůtě nebyl opraven a doplněn, takže nebylo možné pro tento nedostatek v řízení pokračovat. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O odvolání žalobkyně proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně ze 6. 1. 2006 rozhodl Městský soud v Praze usnesením z 5. 4. 2006, sp.zn. 20 Co 125/2006. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že z obsahu žalobního návrhu žalobkyně a jeho doplnění lze pouze vyčíst, že se žalobkyně domáhá finanční náhrady na podkladě zákona č. 87/1991 Sb., avšak žalobkyně nevylíčila skutkové okolnosti tvrzeného nároku, tedy o jaký konkrétní majetek tu jde, kde tento majetek je, kdy a jakým konkrétním úkonem státu byl majetek odňat, zda u žalobkyně jsou splněny zákonné předpoklady oprávněné osoby podle předpisu restituční povahy a zda a kdy žalobkyně (nebo její právní předchůdce) svůj nárok uplatnila v zákonem stanovených lhůtách. Odvolací soud zdůrazňoval, že všechny rozhodné skutečnosti je nutno uvést v žalobě a nikoli jen odkazem na přiložené listiny, a v žalobě musí být uveden jasný a určitý žalobní návrh; v případě návrhu na finanční náhradu je třeba uvést, jak vysoké plnění se vyžaduje, neboť soud je v řízení takovým návrhem vázán a nemůže jej překročit (§153 odst. 2 občanského soudního řádu). Odvolací soud uváděl, že nekonkrétní a nejasný (co do vylíčení rozhodných skutečností) byl i obsah odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze 6.1.2006, čj. 22 C 218/2005-15. Proto byl odvolací soud toho názoru, že žaloba žalobkyně zůstala natolik neurčitá, že na jejím základě nelze ani zčásti vymezit skutek, na němž je tvrzený nárok založen. Pro uvedený nedostatek není žaloba žalobkyně projednatelná a soud prvního stupně nepochybil, když tuto žalobu odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu. O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zástupkyni žalobkyně dne 26. 4. 2006 a dne 26. 6. 2006 bylo u Obvodního soudu pro Prahu 1 podáno dovolání ze strany žalobkyně, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolání bylo podáno žalobkyní, zastoupenou její zástupkyní Bc. O. Č. (dcerou žalobkyně) na základě plné moci od žalobkyně, s tím, že tato zástupkyně předložila soudu doklad o složení státní zkoušky ve studijním oboru právo na Univerzitě K. v B. a o přiznání jí titulu bakaláře (Bc.).
Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Z obsahu dovolání vyplývalo, že má dovolatelka za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka namítala, že soudy obou stupňů nepřihlížely k tomu, že v daném případě Ministerstvo financí ČR písemně a ze zákona přiznalo žalobkyni, jako jediné dědičce původního vlastníka nemovitostí, obecně právo na náhradu a na odškodnění za zcizený majetek. V důsledku toho dovolatelka považuje postup a rozhodnutí soudů v této právní věci za nezákonné a odporující Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod i dodatkovému protokolu k této úmluvě.
Obvodní soud pro Prahu 1 vydal dne 8.8.2006 usnesení čj. 22 C 218/2005-30, v němž vyzval dovolatelku, aby ve lhůtě 15 dnů své dovolání doplnila ve smyslu ustanovení §42 odst. 4 občanského soudního řádu, tj. aby uvedla konkrétně, z jakých důvodů své dovolání uplatňuje ve smyslu právní úpravy dovolacích důvodů, obsažené v občanském soudním řádu. Zejména však soud prvního stupně vyzval dovolatelku k tomu, aby doložila, že je zastoupena pro dovolací řízení advokátkou, a aby tento advokát za ni doplnil její dovolání zákonu odpovídajícím způsobem. Dovolatelka byla poučena o tom, že nedostatek tohoto doplnění dovolání brání jeho projednání v dovolacím řízení.
Dovolatelka k této výzvě soudu zaslala písemné doplnění dovolání (shodného obsahu jako u jejího původního dovolání) a toto doplnění bylo sepsáno a podáno zástupkyní žalobkyně Bc. O. Č., která není advokátkou.
Dovolání dovolatelky bylo nutno posoudit vzhledem k ustanovení §241 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož musí být dovolatel v řízení o dovolání zastoupen advokátem nebo notářem. Dovolání musí být advokátem nebo notářem sepsáno (§241 odst. 4 občanského soudního řádu).
Není-li splněna tato podmínka povinného zastoupení dovolatele, stanovená v §241 občanského soudního řádu, postupuje se obdobně jako podle §104 odst. 2 občanského soudního řádu (podle něhož nepodaří-li se odstranit chybějící zákonem stanovené podmínky řízení, soud řízení zastaví; viz §104 odst. 2 občanského soudního řádu).
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 13/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že ustanovení §241 odst. 1 občanského soudního řádu o tom, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání, je ustanovením donucující povahy, jež nepřipouští vyjímky. Nedostatek takového zastoupení je nedostatkem bránícím v pokračování dovolacího řízení. Jestliže dovolatel přes výzvu a poučení soudu uvedený nedostatek ve stanovené lhůtě neodstraní, bude řízení usnesením dovolacího soudu zastaveno ve smyslu ustanovení §243c občanského soudního řádu a ustanovení §104 občanského soudního řádu.
I v daném případě vycházel dovolací soud při posuzování dovolání dovolatelky z uvedených ustanovení občanského soudního řádu a z citovaných právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů.
Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit k zastavení řízení o dovolání dovolatelky podle ustanovení §243c a §104 odst. 1 občanského soudního řádu pro nesplnění bezvyjímečné podmínky řízení stanovené občanským soudním řádem v §241 odst. 1 a 4.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. prosince 2006
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu