ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.38.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 38/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání dovolatele J. K., zastoupeného J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 15. 3. 2005, sp. zn. 32 Co 40/2004, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 C 76/2003 (žalobce J. K., zastoupeného J. P., proti žalovaným: 1. České republice – Vojenské správě, zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastupování, a 2. P. f. Č. r., o určení vlastnictví k nemovitostem), takto:
Řízení o dovolání se zastavuje.
Odůvodnění:
O žalobě žalobce, podané u soudu 18. 4. 2003, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Příbrami z 31. 5. 2004, čj. 15 C 76/2003-84. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byl zamítnut žalobní návrh žalobce na určení, že je vlastníkem domu čp. 27 a pozemků parc. č. 67, parc. č. 68, parc. č. 322 a pozemku parc. č. 323, zapsaných ve vložce č. 230 pozemkové knihy pro katastrální území K., okres P. České republice – Vojenské správě a P. f. Č. r. nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.
O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 15. 3. 2005, sp. zn. 32 Co 40/2004. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Příbrami z 31. 5. 2004, čj. 15 C 76/2003-84, potvrzen a bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci (k rukám jeho zástupce /zmocněnce/ na základě plné moci) dne 4. 5. 2005 a dovolání ze strany žalobce (podané v zastoupení J. K. jeho zástupcem J. P.) bylo dne 27. 5. 2005 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Příbrami, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Okresní soud v Příbrami vydal dne 31. 5. 2005 usnesení čj. 15 C 76/2003-203, jímž vyzval žalobce, aby si pro dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 15. 3. 2005, sp. zn. 32 Co 40/2004, zvolil svým zástupcem advokáta ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu. Toto usnesení bylo dne 3. 6. 2005 doručeno žalobci J. K. i J. P., který jej zastupoval v řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem.
K žádosti žalobce Okresní soud v Příbrami usnesením z 29. 8. 2005, čj. 15 C 76/2003-217, rozhodl tak, že „žadateli J. K. se neustanovuje zástupce pro řízení o dovolání“, a to s odůvodněním, že u žalobce nejsou (vzhledem k jeho osobním a majetkovým poměrům) zákonné předpoklady podle ustanovení §30 odst. 1 a §138 občanského soudního řádu pro ustanovení zástupce pro řízení o dovolání s tím, že by se osvobození od soudních poplatků vztahovalo (ve smyslu ustanovení §138 odst. 3 občanského soudního řádu) i na hotové výdaje ustanoveného zástupce a na odměnu za zastupování.
K odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Příbrami z 29. 8. 2005, čj. 15 C 76/2003-217, Krajský soud v Praze usnesením ze 7. 10. 2005, sp. zn. 28 Co 438/2005, toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení odvolacího soudu bylo dne 20. 10. 2005 doručeno žalobci.
Okresní soud v Příbrami dne 29. 12. 2005 předložil Nejvyššímu soudu ČR, jako dovolacímu soudu, spis sp. zn. 15 C 76/20é3, obsahující dovolání žalobce J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 15. 3. 2005, sp. zn. 32 Co 40/2004, s tím, že další podání ze strany žalobce J. K., jako dovolatele, k uvedenému spisu nedošlo. Ze strany žalobce J. K. nedošlo také v celém období leden až červenec 2006 další doplňující podání k jeho odvolání, jmenovitě podání doplňující dovolání podáním sepsaným advokátem, jehož by si dovolatel zvolil pro řízení o dovolání.
V ustanovení §241 odst. 1 občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 69/1996 Sb. a ve znění dalších pozdějších doplňujících a měnících předpisů) je výslovně stanoveno, že „dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem“; to neplatí má-li dovolatel právnické vzdělání. Je také stanoveno (v §241 odst. 2 občanského soudního řádu), že nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo jiným zástupcem, který je osobou s právnickým vzděláním (jde-li o případy, které má na zřeteli §21, nebo §21a anebo §21b občanského soudního řádu).
Za této výslovné procesní úpravy občanského soudního řízení nebylo možné přisvědčit názoru dovolatele, že „vychází ze skutečnosti, že když mohl záležitost projednat odvolací soud, může ji jistě projednat i soud dovolací“.
O uvedených ustanoveních občanského soudního řádu byl dovolatel poučen již v usnesení Okresního soudu v Příbrami z 31. 5. 2005, čj. 15 C 76/2003-203, stejně tak i o následcích opomenutí toho, že by dovolatel si nezvolil v soudem stanovené lhůtě zástupce (zejména advokáta) pro řízení o dovolání, tedy o tom, že dovolací soud „dovolací řízení zastaví“.
Za těchto uvedených okolností, za nichž není dovolacímu soudu kogentní právní úpravou dovoleno ani výjimečně se odchýlit od zásady, že „dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem“, nezbylo dovolacímu soudu než řízení zastavit i v daném případě, a to ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 a §104 odst. 1 občanského soudního řádu.
Nebyly také shledány zákonné předpoklady pro rozhodování o nákladech řízení o dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. července 2006
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu