ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.575.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 575/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně Obce H., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) J. K. a 2) J. K., oběma zastoupeným advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. 5 C 746/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27.9.2005, č.j. 31 Co 338/2005-80, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 25.9.2001 u Okresního soudu v Chomutově domáhala se žalobkyně určení, že je vlastnicí pozemku blíže popsaného v petitu žaloby.
Okresní soud ve Nymburce jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9.3.2005, č.j. 5 C 746/3004-62, žalobě vyhověl. Vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem jako prodávajícím na straně a žalovanými na straně druhé byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl pozemek p.č. 717/7 (lesní půda) o výměře 3785 m2, který vznikl na základě geometrického plánu G. Č., a.s. M. ze dne 8.10.1996 oddělením z pozemku p.č. 717/1 o výměře 12858 m2. Vzal za prokázáno, že kupní cena byla dohodnuta částkou 378.500,- Kč. Vzal za prokázané, že obecní zastupitelstvo žalobkyně na svém zasedání dne 26.8.1996 schválilo ve smyslu ustanovení zákona č.172/1991 Sb. převod části pozemku č. 717/1 pro kupujícího S. H., a.s. a teprve po zasedání zastupitelstva obec záměr prodat předmětný pozemek zveřejnila na úřední desce. Z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že jako vlastníci předmětného pozemku jsou zapsáni žalovaní. Věc posoudil podle §80 písm. c) o.s.ř. s tím, že naléhavý právní zájem je dán existencí rozporu ve vlastnictví předmětné nemovitosti podle stavu vyplývajícího ze zápisu v katastru nemovitostí, když tento stav neodpovídá stavu skutečnému a soudní rozhodnutí pak může být podkladem pro provedení změny zápisu v katastru nemovitostí. Dovodil, že výše uvedená kupní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s ustanovením §39 o.z. V této souvislosti odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.9.1992, sp.zn. 4 Cz 50/92. Dospěl k závěru, že žalobce jako prodávající nesplnil svoji povinnost ve smyslu ustanovení §36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, tj. zveřejnit vhodným způsobem ve třicetidenní lhůtě před projednáním v orgánech obce její záměr převést či pronajmout nemovitý majetek.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27.9.2005, č.j. 31 Co 338/2005-80, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně vyslovil závěr, že na straně žalobce existuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu §80 písm. c) o.s.ř. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se soudem prvního stupně, pokud jde o hmotně právní posouzení věci. Podle odvolacího soudu jako zásadní problém bylo třeba vyřešit, zda obecní zastupitelstvo postupovalo zcela v souladu s ustanovením §36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb. a zveřejnilo svůj záměr převést kromě jiného pozemek parcelu č. 717/1 či nově vzniklý pozemek parcelu č. 717/2 společnosti S. h. a.s. či žalovaným. Vyslovil závěr, že záměr obce převést nemovitý majetek musí být v obci vhodným způsobem zveřejněn nejméně po dobu třiceti dnů před projednáním v orgánech obce, avšak tato skutečnost v průběhu dokazování prokázána nebyla. Zde odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.10.1999, sp.zn. 2 Cdon 824/97, v němž zaujal názor, že neúspěšný účastník nabídkového řízení má naléhavý právní zájem na určení, že smlouva o převodu nemovitostí ve vlastnictví obce, kterou obec uzavřela s jiným zájemcem o koupi, je neplatná (§80 písm. c) o.s.ř.). Dospěl k závěru, že každý právní úkon, který postrádá zveřejnění záměru obce ve stanovené lhůtě před vlastním projednáním, je nutno považovat za absolutně neplatný.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dne 22.12.2005 dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Tvrdili existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b), neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelů odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, a to zejména v rozporu s ustanovením §3 o.z. Namítali, že žalobkyně obdržela v plné výši kupní cenu za uvedené pozemky a není dán právní zájem obce na podání určovací žaloby, když ji podala 5 let po vkladu předmětné kupní smlouvy do katastru nemovitostí. Poukazovali na skutečnost, že žalobkyně svým jednáním způsobila neplatnost kupní smlouvy. Dále tvrdili, že obce jsou tak bezdůvodně zvýhodněny vůči ostatním účastníkům občanskoprávních sporů. Navrhli proto odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení řádně zastoupenými advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Samozřejmým předpokladem pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu dále je, aby otázka, o níž se dovolatelé domnívají, že je otázkou zásadního právního významu, byla vůbec pro rozhodnutí odvolacího soudu významná, jinak vyjádřeno, aby na ní rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo.
Z povahy uplatněného dovolacího důvodu předně plyne, že v jeho rámci nelze uplatňovat námitky směřující k neúplnosti či nesprávnosti skutkových zjištění, na jejichž základě byla věc odvolacím soudem posouzena. Dovolací soud proto nemohl přihlížet k té části dovolání žalovaných, pokud se nesla k jejich nesouhlasu se zjištěními soudů obou stupňů.
Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby bylo závislé na zjištění, zda kupní smlouva uzavřená dne 10.10.1996 je absolutně neplatným právním úkonem. Dovolací soud se ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu o tom, že předmětnou kupní smlouvu uzavřenou dne 10.10.1996 je nutno posuzovat jako absolutně neplatný právní úkon podle ustanovení §36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, neboť záměr obce prodat předmětný pozemek nebyl zveřejněn vhodným způsobem po dobu 30 dnů před projednáním v orgánech obce. Odvolací soud rovněž správně aplikoval v úvahu přicházející ustanovení zákona, jmenovitě §80 písm. c) o.z. Je nutno přisvědčit odvolacímu soudu, pokud uzavřel, že v projednávané věci je dán naléhavý právní zájem, neboť existuje rozpor ve vlastnictví předmětné nemovitosti podle stavu vyplývajícího ze zápisu v katastru nemovitostí.
Nejvyšší soud České republiky se porušením povinnosti obce zveřejnit záměr převést nemovitý majetek obce zabýval již ve svém rozsudku ze dne 29. 4. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1659/97 a dospěl k závěru, že převodní smlouva uzavřená bez zveřejnění záměru je (pro obcházení zákona ve smyslu §39 o.z.) absolutně neplatná. Obdobnou problematikou se rovněž zabýval v usnesení ze dne 27.10.2004, sp.zn. 28 Cdo 1684/2004.
Posouzení věci odvolacím soudem tedy odpovídá závěrům dnes již konstantní soudní judikatury. Nelze proto přisvědčit žalovaným, že by přípustnost dovolání byla založena v této věci posouzením otázky zásadního právního významu. Pro úplnost nutno uvést, že dovolateli nastolená otázka, zda předmětnou kupní smlouvu lze posuzovat v rozporu s dobrými mravy, nemá potřebný judikatorní přesah, neboť ji nelze řešit obecně bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem případu.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 ost. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní neměli v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2006
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r. předseda senátu