ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.795.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 795/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně E. M., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) M. M., a 2) M. Ž., 3) B. Ž., a 4) J. M., o vypořádání účastníka sdružení, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 4 C 337/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30.11.2005, č.j. 20 Co 500/2005-18, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30.11.2005, č.j. 20 Co 500/2005-18, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 13.10.2005, č.j. 4 C 337/2004-10, kterým byla odmítnuta žaloba. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobou podanou dne 31.12.2004 se žalobkyně domáhala s poukazem na ustanovení §834 a §839 o.z. zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k výnosům z činnosti sdružení založeného smlouvou dne 1.12.1992 a vyplacení podílu žalobkyně v penězích. Vzal za prokázané, že usnesením ze dne 24.3.2005, č.j. 4 C 337/2004-6, soud prvního stupně vyzval žalobkyni k doplnění podání ze dne 31.12.2004 o patřičné náležitosti, zejména k upřesnění žalobního petitu tak, aby bylo patrno jaký majetek účastníci ve sdružení nabyli a měl by být předmětem vypořádání a jaké jsou podíly všech účastníků a tomuto odpovídal i návrh rozsudečného výroku. Současně žalobkyni poučil, že v případě neodstranění vad (a to ve lhůtě do 10 dnů od doručení usnesení) soud žalobu odmítne. Dále zjistil, že žalobkyně na danou výzvu soudu reagovala podáním ze dne 11.5.2005, v němž doplnila svoji žalobu tak, že uvedla, že výnosy ze společného podnikání tvořily aktivní zůstatky na společném účtu, založeném pro potřeby sdružení u pobočky Č. s. a.s. v Ř., č.ú. 40472-158, majetku movitého i nemovitého, včetně jeho zhodnocení v rámci podnikání sdružení, zejména zhodnocení nemovitosti č.p. 57, vložené do podnikání sdružení dne 1.1.1994 a jejíž vstupní hodnota byla znaleckým posudkem ze dne 23.11.1993 ohodnocena na 818.820,- Kč. Dále uvedla, že podíly všech účastníků ve sdružení jsou stejné a tvoří 1/5 majetku sdružení. Ve výše uvedeném podání žalobkyně navrhla zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k výnosům z činnosti sdružení podle smlouvy o sdružení ze dne 1.12.1992 a vyplacení jejího podílu ve výši 1/5 majetku sdružení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Podle odvolacího soudu podání žalobkyně ze dne 31.12.2004 a doplněné dne 11.5.2005 nesplňuje požadavek řádné žaloby, kterou by bylo možno věcně projednat, a to pokud jde o vymezení přesných práv a povinností účastníků tak, aby případné soudní rozhodnutí splňovalo podmínku materiální vykonatelnosti ve smyslu ustanovení §261a o.s.ř. Zaujal názor, že výrok soudního rozhodnutí musí být přesný, určitý a srozumitelný, tedy obsah práv a jim odpovídajících povinností musí být přesně vymezen. Dovodil, že z podání žalobkyně není zřejmé, o jaký movitý a nemovitý majetek se jedná, zda jde o věci, které byly z prostředků sdružení zakoupeny a jaká byla jejich zůstatková hodnota. Dále poukázal na skutečnost, že z podané žaloby není ani zřejmé, jaká byla hodnota majetku připadajícího k vypořádání žalobkyně ke dni jejího vystoupení ze sdružení a jaká finanční částka z tohoto vypořádání jí má být vyplacena.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 27.2.2006, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. Tvrdila existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vytýkala soudům obou stupňů, že neaxeptovaly navrhované důkazy. Dále poukazovala na skutečnost, že soudy nevzaly v úvahu znění žalobního návrhu, v němž popisuje důvody, které ji vedly k podání žaloby. Podle dovolatelky základním důvodem je skutečnost, že žalovaní s žalobkyní nekomunikují a odmítají jí seznámit s výsledky hospodaření sdružení a tedy i s konkrétním podílem, který po jejím odchodu ze sdružení na ní má připadnout. Rovněž tvrdila, že bez potřebné součinnosti soudu nebylo v jejích možnostech opatřit osobně soudu požadované důkazy. Konstatovala, že v řízení mělo být pokračováno ve smyslu ustanovení §219a o.s.ř. Navrhla proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Přezkoumal proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45).
O takový případ v této věci nejde.
V posuzované věci odvolací soud vyšel správně z ustanovení §43 odst. 1, 2 o.s.ř., tedy aplikoval v úvahu přicházející předpis. Zbývá posoudit, zda si tato ustanovení přiléhavým způsobem vyložil.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1, větu druhou, o. s. ř.)
Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst. 1, věty druhé, o.s.ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením §101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, nejde o vadu žaloby, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání nebo při jednání před soudem prvního stupně).
Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí povinnost (tak, aby ji bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit), která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být z žaloby patrno i to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej – s výjimkou případů uvedených v ustanovení §153 odst. 2 o.s.ř. – překročit; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši.
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. §43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. §43 odst. 2 o. s. ř.).
Na základě výše uvedeného se dovolací soud ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu, že žalobní petit v podání ze dne 31.12.2004 ani v následném doplnění podání ze dne 11.5.2005 nelze považovat za řádný a určitý, což ve svém důsledku brání věcnému projednání žaloby.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) nebyl uplatněn důvodně. V mezích dovolacího přezkumu je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 o.s.ř. dovolání žalobkyně zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch a žalovaným v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. července 2006
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu