ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.849.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 849/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému Zemědělsko – obchodnímu družstvu vlastníků Ú. u U., o zaplacení náhrady za znehodnocené stavby a odstraněné trvalé porosty, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 102/95, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 7. 2005, č.j. 40 Co 567/2005-171, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu výše označeným bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2005, č.j. 21 C 102/95-162, jímž bylo odmítnuto dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 12. 2002, č. j. 40 Co 731/2001-139, pro opožděnost. Odvolací soud posoudil postup okresního soudu jako věcně správný i v souladu s §208 odst. 1 a §241b odst. 1 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně prostřednictvím advokáta dovolání, jehož přípustnost žalobkyně opřela o §239 odst. 3 o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Žalobkyně žádala, aby dovolací soud jednodenní zmeškání lhůty prominul a současně projednal původní dovolání meritorně.
Dovolání není přípustné.
Za „návrh (žalobu)“ ve smyslu §239 odst. 3 nelze považovat dovolání. Odmítl-li soud prvního stupně dovolání žalobkyně jako opožděné, není proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, dovolání přípustné (viz výklad k §239 odst. 3 o. s. ř., Bureš, Drápal a kol.- Občanský soudní řád – komentář, C.H. Beck, 7. vydání, str. 1255). Tím méně pak lze očekávat, že se bude Nejvyšší soud, jako mimořádná přezkumná instance, zabývat návrhem – dokonce podaným advokátem s poukazem na nedostatečné poučení žalobkyně advokátem (!) – na prominutí zmeškání lhůty k podání dovolání.
O konstantním výkladu §239 odst. 3 o. s. ř. (ostatně toto ani jiné ustanovení o. s. ř. dovolání v této situaci výslovně nepřipouští) svědčí zejména právní věta usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 41/2003.
Dovolání žalobkyně proto bylo podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítnuto.
Žalovanému nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 21. listopadu 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu