ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.12.2006.1
sp. zn. 29 Od 12/2006-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ACTHERM, spol. s r.o. se sídlem Počernická 524/64, 108 00 Praha 10-Malešice, IČ 48 02 40 91, zastoupené JUDr. Václavem Vernerem, advokátem se sídlem Zborovská 1760/3, 430 01 Chomutov, proti žalované I. M. , o zaplacení úroku z prodlení, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 20 C 29/2000, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 20 C 29/2000 se Okresnímu soudu ve Zlíně nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem domáhá se žalobkyně vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla stanovena povinnost zaplatit jí částku 106.085,60 Kč s úrokem z prodlení, kterou odůvodnila tím, že žalovaná nezaplatila služby za nebytové prostory v K. v. v Ch.
Usnesením ze dne 15.1.1999, č.j. 24 Ro 2255/98-4, vyslovil Krajský soud v Ústím nad Labem svou věcnou nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena příslušnému Okresnímu soudu v Chomutově. Po podání odporu žalovanou proti platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Chomutově 7.9.1999, č.j. Ro 1849/99-7, vzala žalobkyně částečně žalobu zpět ohledně žalované částky 106.085,60 Kč s odůvodněním, že žalovaná žalovanou částku uhradila. Prohlásila však, že nadále trvá na požadovaném příslušenství ze žalované částky.
Usnesením ze dne 26.4.2005, č.j. 20 C 29/2000-82, soud připustil, aby z řízení vystoupila původní žalobkyně Teplo Chomutov s.r.o. a na její místo vstoupila v záhlaví tohoto usnesení označená žalobkyně. Poté žalovaná požádala o „převedení“ k Okresnímu soudu ve Zlíně, příp. v Kroměříži s odůvodněním, že pracuje jako matka-pěstounka nezletilých dětí ve věku 5,7,8 a 9 let v SOS Dětské vesničce Chvalčov, což je více než 450 km od Ch. Prohlásila, že není v jejich možnostech účastnit se jednání v takové vzdálenosti. a proto žádá o možnost projednání soudem působícím blíže jejímu současnému bydlišti.
Žalobkyně uvedla, že nemá námitky, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Kroměříži či Okresnímu soudu ve Zlíně. Poukázala však na to, že soud bude rozhodovat pouze o příslušenství pohledávky, tedy o úrocích z prodlení, jejichž výše je stanovena právním předpisem, a o nákladech řízení, které jsou rovněž stanoveny právními předpisy. Cestovní výdaje advokáta osobním vozidlem z Chomutova do Kroměříže či do Zlína mohou náklady řízení výrazně ovlivnit. Uvedla, že osobní účast účastníků řízení na jednání u soudu o příslušenství pohledávky rozhodnutí soudu prakticky neovlivní a uváží-li se, že Okresní soud v Chomutově je s kauzou seznámen a může v relativně krátké lhůtě věc skončit, je neúčelné věc přikazovat jinému soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Chomutově) a Okresnímu soudu ve Zlíně , kterému má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v daném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který má být věc přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované po č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečným způsobem odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech účastníků projevil zvlášť nepříznivě.
Skutečnost, že žalovaná oproti době podání žaloby změnila své bydliště, sama o sobě není důvodem pro přikázání věci soudu v blízkosti jejího nynějšího bydliště. Rovněž předmět řízení, kterým jsou, poté, co žalovaná uhradila původně žalovanou jistinu 106.085,60 Kč, úroky z prodlení, není takového charakteru, aby bylo možno dospět k závěru, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji, což je, jak výše uvedeno, základní předpoklad pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu z důvodu vhodnosti. Naopak lze předpokládat, že u Okresního soudu v Chomutově, který již ve věci jednal, bude věc projednána rychleji a hospodárněji než u delegovaného soudu.
Nejvyšší soud neshledal žádné důvody, pro které by měla být věc přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně, a proto návrhu na přikázání věci tomuto soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2006
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu