ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.37.2006.1
sp. zn. 29 Od 37/2006-234
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobců A) K. J. a B) E. J. , zastoupených JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem Tovaryšský vrch 1358/3, 460 01 Liberec 1, proti žalovanému Ing. Zdeňku Krátkému, bytem Masarykova 126, 413 11 Třebenice, správci konkurzní podstaty úpadce KOVAK CZ s.r.o., IČ 43 22 22 85, zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem Jeronýmova 814, 500 00 Hradec Králové, o vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 Cm 29/2004 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cmo 38/2006, o námitce podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze, takto:
Předseda odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cmo 38/2006.
Odůvodnění:
Žalobci podali odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí na Labem ze dne 9.12.2005, č.j. 45 Cm 29/2004-202, kterým byla zamítnuta žaloba na vyloučení nemovitostí zapsaných na LV č. 907 pro katastrální území M. z konkurzní podstaty úpadce KOVAK CZ s. r. o. a žalobcům stanovena povinnost nahradit žalovaným náklady řízení.
Po obdržení předvolání k jednání odvolacího soudu vznesli žalobci námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Františka Kučery, včetně senátu, kterému předsedá. Námitku odůvodnili poukazem na to, že JUDr. František Kučera spolurozhodoval jako člen senátu v odvolacím řízení o odvolání správce konkursní podstaty Ing. Zdeňka Krátkého (čj.1 Ko 494/2005-291) ve prospěch jmenovaného správce, který byl obviněn z dokonání trestných činů, a to korupčního jednání a pletich v dražbě v souvislosti s tímto konkursním řízením. Tento senát, jehož byl JUDr. Kučera členem, nevyloučil správce konkurzní podstaty Ing. Zdeňka Krátkého z další činnosti a umožnil mu vůči bývalým jednatelům a i věřitelům nadále používat likvidační metody a tím žalobcům způsobil škodu. Vyslovili názor, že podjatost soudce je zřejmá pro vztah ke správci konkurzní podstaty a je tedy osobou, která nebude rozhodovat nestranně. Poukázali také na závěr nálezů Ústavního soudu, ze kterých je zřejmé, že by neměl rozhodovat týž soudce, který rozhodoval o ustanovení správce konkursní podstaty, což s ohledem na předchozí zproštění funkce jmenovaný soudce učinil a navrátil tak Ing. Zdeňka Krátkého do funkce správce konkursní podstaty.
Věc vyřizující předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera se vyjádřil tak, že účastníky řízení ani jejich zástupce osobně nezná, na výsledku sporu nemá žádný zájem a nejsou mu známy žádné skutečnosti, jež by mohly vzbuzovat pochybnosti o jeho nepodjatosti. Současně uvedl, že odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu (zřejmě nálezy I. ÚS 371/04, III. ÚS 448/04 a III. 523/05) je nepřípadný, neboť tam řešená problematika dopadá, jak je zřejmé z užité argumentace Ústavního soudu, výlučně na soudce krajských soudů, kteří nad průběhem konkursu vykonávají dohled, a proto toliko oni mohou být v úzkém vztahu ke správci konkursní podstaty.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. to nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce vyloučen rozhodne nadřízený soud (§16 odst. 1 o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.Vyloučen je také soudce, který získal poznatky o věci jiným způsobem než z dokazování při jednání. Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům může být založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může stát vztah přátelský nebo nepřátelský.
Žalobci odůvodňují námitku podjatosti pouze odkazem na skutečnost, že předseda odvolacího senátu JUDr. František Kučera byl členem senátu, který rozhodoval o odvolání správce konkursní podstaty proti usnesení, kterým byl zproštěn výkonu funkce a ustanoven jiný správce. Jiné skutečnosti, které by ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. vzbuzovaly důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaného soudce, neuvádějí.
Ústavní soud v nálezech sp. zn. II. ÚS 369/04, I. ÚS 371/04, III. ÚS 448/04 a III. ÚS 523/04 vyslovil názor, že nelze připustit, aby tentýž soudce rozhodoval jak v konkursním řízení, tak i v řízení vyvolaném tímto konkursem. Z obsahu těchto nálezů je zřejmé, že Ústavní soud se zabývá posouzením nestrannosti soudce rozhodujícího v řízení konkursním i v řízení vyvolaném tímto konkursem u soudu prvního stupně.
Přitom dospěl k závěru, že z koncepce vztahu mezi konkursním soudem a správcem konkursní podstaty, jak je zakotven v zákoně 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání v platném znění (dále jen „ZKV“), se podává, že soudce rozhodující v konkursním řízení o zproštění správce konkursní podstaty je v úzkém funkčním vztahu ke správci konkursní podstaty, jak vyplývá z ustanovení §12 ZKV upravujícího dohled nad činností správce a rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu konkursu zahrnujícího do jisté míry i spolupráci projevující se komplexem dílčích vztahů, které se vyskytují v průběhu konkursního řízení, jako je oprávnění soudce udělovat správci konkursní podstaty pokyny a přijímat i jiná opatření, sankcionovat správce za neplnění povinností a rozhodovat o jeho odměně. Vzhledem k tomu lze podle Ústavního soudu dovodit úzkou vazbu správce konkursní podstaty na osobu konkursního soudce zakládající specifický vztah charakterizovaný dohledací činností soudu, která je důvodem způsobilým vyvolat pochybnosti o nepodjatosti konkursního soudce v řízení vyvolaném konkursem.
Nehledě k úskalím, jež s sebou takto formulované závěry Ústavního soudu nesou (má -li být konkursní soudce vůči správci konkursní podstaty podjatým při rozhodování ve sporech vyvolaných konkursem, pak není jasné, proč z týchž důvodů není v konkursním řízení vyloučen z rozhodování v návrzích, aby správce konkursní podstaty byl funkce zproštěn a o odměně správce konkursní podstaty, tedy z přijímání těch rozhodnutí, která ve sporu vyvolaném konkursem dokládají podle Ústavního soudu jeho podjatost) se Ústavním soudem užitá argumentace netýká soudců rozhodujících o řádných a mimořádných opravných prostředcích, u kterých funkční propojení s osobou správce konkursní podstaty znaky popsanými Ústavním soudem dáno není.
V předmětné věci jde o posouzení nestrannosti soudce odvolacího soudu, který rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí o zproštění funkce správce konkursní podstaty a jenž má rozhodovat o odvolání proti rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba na vyloučení věcí z konkursní podstaty. Soudce odvolacího soudu se ovšem v řízení o odvolání proti rozhodnutí o zproštění správce konkursní podstaty zabývá zkoumáním, zda nastaly skutečnosti, které lze považovat ve smyslu ustanovení §8 odst. 6 ZKV za důležité důvody, pro které lze zprostit správce konkursní podstaty jeho funkce. V řízení o odvolání proti rozsudku o vyloučení věcí z konkursní podstaty úpadce se pak soudce zabývá zjištěním, zda existují skutečnosti, které vylučují, aby některé věci byly zahrnuty do konkursní podstaty.
Ústavní soud přitom v označených nálezech vysvětlil, že popsaný vztah soudce soudu prvního stupně a správce konkursní podstaty vnímá ve sporech vyvolaných konkursem nikoli jako vztah k věci, nýbrž jako vztah k jednomu z účastníků řízení (správci konkursní podstaty). Z toho, že se senát odvolacího soudu, jehož součástí byl označený soudce rozhodoval o odvolání ve věci návrhu na zproštění výkonu funkce správce konkursní podstaty, však na poměr členů tohoto senátu ke správci konkursní podstaty při rozhodování o odvolání ve věci vylučovací žaloby usuzovat nelze. Pojímáno optikou žalobců, by každý soudce, který kdy rozhodoval o opravném prostředku proti rozhodnutí o návrhu, aby správce konkursní podstaty byl zproštěn výkonu funkce nebo proti jinému rozhodnutí vydanému v konkursním řízení (lhostejno, zda by šlo o odvolání, dovolání, žalobu pro zmatečnost nebo dokonce o ústavní stížnost) byl vyloučen z rozhodování o opravném prostředku ve sporu vyvolaném konkursem, jehož se účastní tentýž správce konkursní podstaty. Taková představa je ovšem v příkrém rozporu s tím, co k této otázce uvedl Ústavní soud.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že předseda odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera není vyloučen z projednání a rozhodování předmětné věci. Pokud žalobci namítli podjatost – vedle JUDr. Kučery – „celého senátu“, jde o námitku nekonkrétní, neindividualizovanou a tudíž nezpůsobilou projednání a v tomto směru se proto Nejvyšší soud námitkou podjatosti nezabýval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. července 2006
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu