ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.40.2006.1
sp. zn. 29 Od 40/2006-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem Kodaňská 1441/46, 100 10 Praha 10, IČ: 69 79 71 11 (adresa pro doručování ČR - Úřad pro zastupování ve věcech majetkových, Územní pracoviště, Orlí 27, 601 70 Brno), proti žalovaným 1) H. M. a 2) M. Š. o zaplacení částky 130.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 118/2005, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 118/2005 se Okresnímu soudu v Blansku nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhá žalobou podanou u Okresního soudu v Blansku původně jen po první žalované vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí částku 130.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalovaná nedodržela podmínku smlouvy o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu.
Platební rozkaz vydaný Okresním soudem v Blansku dne 9. 12. 2004, č. j. Ro 1594/2004-16, byl zrušen podáním odporu první žalovanou.
Usnesením ze dne 5. 4. 2005, č. j. 10 C 284/2005-26, vyslovil Okresní soud v Blansku svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Chrudimi jako soudu místně příslušnému.
Usnesením ze dne 20. 10. 2005, č. j. 6 C 118/2005-53, připustil Okresní soud v Chrudimi přistoupení M. Š. jako druhého žalovaného do řízení a současně připustil změnu žaloby tak, že oba žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 130.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2006, č. j. 18 Co 549/2005-62.
Žalobkyně současně s návrhem na připuštění dalšího účastníka na straně žalované navrhla, aby po právní moci usnesení byla věc postoupena Okresnímu soudu v Blansku, který je obecným soudem druhého žalovaného, a to z důvodu hospodárnosti, kterou představuje snazší přístupnost tohoto soudu pro žalobkyni a druhého žalovaného. Při jednání ve věci samé poukázala na invaliditu druhého žalovaného a vyslovila názor, že by bylo vhodné delegovat věc Okresnímu soudu v Blansku.
První žalovaná uvedla, že souhlasí, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Blansku. Poukázala na to, že druhý žalovaný, její bývalý manžel, je plně invalidní a bydlí v obvodu Okresního soudu v Blansku. Současně navrhla, aby pokud by tomuto návrhu bylo vyhověno, byla vyslechnuta dožádaným soudem v Chrudimi, neboť je vedena v Ch. jako uchazečka o zaměstnání a má jedno nezletilé dítě ve výchově.
Druhý žalovaný se k návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Blansku nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Okresnímu soudu v Chrudimi a Okresnímu soudu v Blansku, kterému má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s .ř.), návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Tvrzení, kterým žalobkyně doplnila svůj návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Blansku, původně odůvodněný jen obecným soudem druhého žalovaného poté, co se stal účastníkem řízení, totiž jeho invalidita, samo o sobě nestačí k závěru o vhodnosti přikázání věci Okresnímu soudu v Blansku ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Z vyjádření druhé žalované, která poukázala na péči o nezletilé dítě a svou nezaměstnanost, je zřejmé, že sociální poměry účastníků jsou blízké, takže z hlediska jejich poměrů nelze předpokládat, že by u Okresního soudu v Blansku byla věc projednána a rozhodnuta rychleji a hospodárněji než u Okresního soudu v Chrudimi.
Po zohlednění všech okolností a s přihlédnutím k možnosti dožádání zakotvené v ustanovení §39 o. s. ř., Nejvyšší soud návrhu žalobkyně nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Blansku nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2006
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu