ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.44.2006.1
sp. zn. 29 Od 44/2006-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně OBNA, spol. s r.o. se sídlem Filmová 174, 761 79 Zlín, IČ 49 97 50 56, zastoupené JUDr. Janem Vokálem, advokátem se sídlem Bratislavská 12, 602 00 Brno, proti žalovaným 1) ČSAD DIESEL, a.s. se sídlem Ohrada 791, 755 01 Vsetín, IČ 65 13 81 71 a 2) ČSAD Invest, a.s. se sídlem Ohrada 791, 755 01 Vsetín, IČ 25 30 81 06, o zaplacení částky 2,079.845,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 111/2004, o návrhu obou žalovaných na přikázání věci jinému soudu, takto:
I. Návrhu žalované 1) na přikázání věci Krajskému soudu v Plzni se nevyhovuje a věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 111/2004 se tomuto soudu nepřikazuje.
II. Návrhu žalované 2) na přikázání věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích se nevyhovuje a věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 111/2004 se tomuto soudu nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě domáhá se žalobkyně vydání rozhodnutí, kterým by oběma žalovaným bylo uloženo ze směnky vlastní ze dne 26.4.2003 zaplatit jí společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 2,079.845,- Kč spolu se 6% úroky od 20.6.2003 do zaplacení a dále odměnu ve výši 6 932,- Kč a nahradit náklady řízení, vše do 3 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu.
Následně po podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, navrhly žalované postupně každá samostatně přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Návrhu první žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Brně nevyhověl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21.2.2005, č.j. Ncd 3/2005-71, návrhu druhé žalované, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Hradci Králové nevyhověl Nejvyšší soud usnesením ze dne 31.8.2005, č.j. 29 Od 29/2005-81, ve znění opravného usnesení č.j. 29 Od 29/2005-84.
Poté obě žalované každá samostatně podaly návrh na přikázání věci jinému soudu, a to první žalovaná ke Krajskému soudu v Plzni, druhá žalovaná ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Obě žalované své návrhy shodně odůvodnily tím, že u Krajského soudu v Ostravě je proti druhé žalované vedeno jiné soudní řízení (sp. zn. 16 Cm 106/2002) a výsledek tohoto sporu může mít potenciální vliv na průběh tohoto směnečného sporu.
Žalobkyně, která se vyjádřila ke každému návrhu samostatně, nesouhlasila s postoupením věci ani Krajskému soudu v Plzni, ani Krajskému soudu v Českých Budějovicích. V podstatě shodně uvedla, že ze skutečnosti, že návrhy byly podány krátce před nařízeným jednáním, vyplývá, že se strany žalovaných jde o účelový postup s cílem dosahovat ve věci průtahy a opakovaně oddalovat vydání rozsudku, který by pro ně mohl být nepříznivý. Poukázala na to, že o předcházejících návrzích již bylo rozhodnuto a navrhla, aby předmětné návrhy byly zamítnuty.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Krajskému soudu v Ostravě a Krajskému soudu v Plzni, k němuž má být věc přikázána podle návrhu první žalované a Krajskému soudu v Českých Budějovicích, ke kterému má být věc přikázána podle návrhu druhé žalované (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalovaných na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věta druhá mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který má být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod číslem 2/1993 Sb., ve znění zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Návrhy obou žalovaných na přikázání věci jinému soudu neobsahují žádný relevantní důvod pro takový postup. Poukaz na skutečnost, že u Krajského soudu v Ostravě probíhá spor proti druhé žalované, nelze považovat za skutečnost, pro kterou by bylo možno prolomit výše uvedený ústavní princip a věc přikázat jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud proto návrhům žalovaných nevyhověl a věc jinému soudu, než soudu příslušnému nepřikázal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
V Brně 12. července 2006
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu