ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.53.2006.1
sp. zn. 29 Od 53/2006-527
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce WESTMINSTER NETWORK LIMITED, se sídlem 4th Floor, Lawford House, Albert Place, London, N3 1RL, Spojené Království Velké Britanie a Severního Irska, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem Mezníkova 17, 602 00 Brno, proti žalované První brněnské strojírně Velká Bíteš, a.s. se sídlem Vlkovská 279, 595 12 Velká Bíteš, IČ 00 17 61 09, zastoupené JUDr. Ondřejem Davidem, Ph.D advokátem se sídlem K Safině 669, 149 00 Praha 4, za účasti I.C.A., spol. s r.o. se sídlem Vodičkova 699/30, 110 00 Praha 1, Nové Město, IČ 47 53 78 25, jako vedlejší účastnice řízení na straně žalované,o zaplacení 44,884.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13/14 Cm 37/99, u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 Cmo 159/2005, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13/14 Cm 37/99 a u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 Cmo 159/2005 se Vrchnímu soudu v Praze nepřikazuje.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 7.3.2001, č.j. 13/14 Cm 37/99-81, byla zamítnuta žaloba původní žalobkyně Konsolidační banky Praha, s.p.ú., aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 87,467.057,01 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala vznik úvěrového vztahu mezi žalovanou a Komerční bankou, jejíž právní nástupkyni se stala Konsolidační banka Praha, s.p.ú.
V průběhu odvolacího řízení došlo dvakráte ke změně na straně žalobkyně, nejdříve usnesením ze dne 24.2.2003 bylo rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno místo dosavadní žalobkyně Konsolidační banky Praha, s.p.ú. s Českou konsolidační agenturou, dalším usnesením ze dne 18.3.2003 bylo připuštěno, aby místo České konsolidační agentury Praha vstoupila do řízení na straně žalobkyně společnost CDV 1 Ltd. se sídlem v Londýně.
Po zrušení výše citovaného rozsudku usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.4.2003, č.j. 4 Cmo 256/2001-135, a vrácení věci Krajskému soudu v Brně, připustil soud usnesením ze dne 20. 11. 2003, aby místo společnosti CDV 1 Ltd se sídlem v Londýně vstoupila do řízení žalobkyně BRESSON, a.s. Praha 6. Dalším usnesením ze dne 9.6.2004 připustil, aby místo posledně jmenované společnosti vstoupila do řízení jako žalobkyně společnost DASTER PLUS, a.s. Praha. Po zamítnutí návrhu na vstup společnosti I.C.A. s.r.o. se sídlem v Praze na straně žalované, prohlásila tato společnost, že do řízení vstupuje jako vedlejší účastnice na straně žalované.
V pořadí druhým rozsudkem ze dne 18.1.2005, č.j. 13/14 Cm 37/99-308, rozhodl Krajský soud v Brně po zastavení řízení ohledně žaloby vztahující se k částce 170.507,56 Kč, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44,884.000,- Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení. Usnesením ze dne 8.9.2005, č.j. 4 Cmo 159/2005-478, Vrchní soud v Olomouci v rámci odvolacího řízení proti výše citovanému rozsudku připustil, aby do řízení místo dosavadní žalobkyně DASTER PLUS a.s. vstoupil Mgr. Jaroslav Mišinger, dalším usnesením ze dne 7.12.2005, č.j. 4 Cmo 159/2005-484, pak Vrchní soud v Olomouci připustil, aby na místo dosavadního žalobce Mgr. Jaroslava Mišingera vstoupila společnost WESTMINSTER NETWORK LIMITED se sídlem v Londýně, usnesením ze dne 7.6.2006, č.j. 4 Cm 159/2006-523 nepřipustil vstup společnosti imAGe GROUP, a.s. se sídlem v Praze 1 do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované.
V průběhu odvolacího řízení podala žalovaná návrh na přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. s odůvodněním, že sídlo žalované je v současné době v Praze, kde sídlí i statutární orgány, akcionář a její právní zástupce a rovněž tak pro zástupce žalobce je vhodnější cesta z B. do P. nežli do O. Pokud by tedy rozhodoval věc Vrchní soud v Praze, bude řízení z výše uvedeného důvodu jednoznačně hospodárnější.
Žalobkyně s návrhem žalované na přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze nesouhlasila, s odůvodněním, že nejsou důvody pro delegaci a jde pouze o pokus o zdržení řízení, zejména se zřetelem k rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.6.2004, č.j. 2 Ko 35/2004-253.
Vedlejší účastnice na straně žalované souhlasila, aby věc byla delegována k Vrchnímu soudu v Praze, z důvodu vhodnosti, když řízení by bylo hospodárnější.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Vrchnímu soudu v Olomouci a Vrchnímu soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalované na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Změna sídla, kterou žalovaná odůvodňuje svůj návrh na přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze, sama o sobě není důvodem pro přikázání věci, nehledě k tomu, že tvrzení žalované není v souladu se zápisem v obchodním rejstříku, kde je nadále uváděno sídlo společnosti žalované ve Velké Bíteši. Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Olomouci již ve věci jednou rozhodoval a že v rámci tohoto odvolacího řízení jednal o několika návrzích účastníků, předpoklad, že by Vrchní soud v Praze jednal hospodárněji, není na místě. Rovněž údajné snazší cestování z B. do P., než z B. do O., není relevantním argumentem (nehledě ke zřejmému faktu, že vzdálenost mezi B. a P. je oproti vzdálenosti mezi B. a O. více než dvojnásobná).
Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal žádné důvody, pro které by bylo vhodnější přikázat věc jinému soudu ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. S přihlédnutím ke stanovisku žalobkyně proto návrhu na přikázání věci podle citovaného ustanovení nevyhověl a Vrchnímu soudu v Praze věc nepřikázal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. srpna 2006
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu