ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.65.2006.1
sp. zn. 29 Od 65/2006-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce J. K. , úpadce, proti žalovanému Ing. M. Š. , o náhradu škody ve výši 1 262 382,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 12/2001, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 12/2001, se Vrchnímu soudu v Olomouci k projednání a rozhodnutí nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá se žalobce vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 1 262 382,44 Kč spolu s 15% úrokem a nahradit náklady řízení. Uvedl, že žalovaný mu (jako tehdejší správce konkursní podstaty) způsobil škodu neoprávněným čerpáním finančních prostředků z konkursní podstaty. Současně se domáhal vydání předběžného opatření, kterým by žalovanému bylo zakázáno jakkoliv nakládat s majetkem až do výše žalovaného nároku. Návrh na vydání předběžného opatření byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7.2.2001, č.j. 7 Cm 12/2001-4, zamítnut a toto usnesení bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14.11.2001, č.j 13 Cmo 151/2001-19, potvrzeno.
Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13.5.2003, č.j. 32 Od 20/2003-51, bylo rozhodnuto, že soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Michael Macek a Mgr. Michaela Kudějová nejsou vyloučeni z projednávaní a rozhodování předmětné věci.
Po doručení tohoto usnesení předložil žalobce návrh na přikázání věci jinému vrchnímu soudu z důvodu vhodnosti s odůvodněním, že jedním z důležitých důvodů podání tohoto návrhu je již dříve uplatněná námitka podjatosti a zcela zásadní nedůvěra ve spravedlivé rozhodování Vrchního soudu v Praze, a to navzdory závěru Nejvyššího soudu ve výše citovaném rozhodnutí. Uvedl, že Nejvyšší soud se zabýval toliko poměrem soudců k věci, aniž by se zabýval skutečností, že pochybnost o nepodjatosti soudce nelze posuzovat pro skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, kdy lze mít o této pochybnost, a pak nelze vyloučit skutečnost, že by vznesená námitka podjatosti mohla být v dalším řízení žalobci k újmě. Vzhledem k dosavadnímu průběhu konkursního řízení a vzhledem ke skutečnosti, že žalobce směřuje svůj nárok na náhradu škody nejen vůči současnému či bývalému správci konkursní podstaty, ale i vůči českému státu, je třeba posoudit otázku, zda je Vrchní soud v Praze schopen důkladně a spravedlivě posoudit námitku podjatosti Městského soudu v Praze, resp. spravedlivě rozhodovat o jednotlivých rozhodnutích jakožto odvolací soud. Závěrem navrhl, aby přinejmenším za účelem projednání vznesené námitky podjatosti Městského soudu v Praze byla věc přikázána jinému vrchnímu soudu z důvodu vhodnosti, protože žalobce nemá jakoukoliv důvěru v nezávislé a spravedlivé rozhodování Vrchního soudu v Praze.
Žalovaný se k návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyjádřil, ačkoliv mu byl tento návrh řádně doručen.
Nejvyšší soud České republiky, kterému věc byla předložena, považoval za jiný vrchní soud, kterému má být věc podle návrhu žalobce přikázána, Vrchní soud v Olomouci, neboť jak vyplývá ze zákona o soudech a soudcích č. 6/2002 Sb., jiný vrchní soud v České republice neexistuje.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Vrchnímu soudu v Praze a Vrchnímu soudu v Olomouci, kterému má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o.s.ř.), návrh žalobce na přikázání věci jinému vrchnímu soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti ( §12 odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o.s.ř. mají účastníci právo se k věci vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který má být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem může být věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svého zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.
Nejvyšší soud návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o.s.ř.) nevyhověl, neboť důvody uváděné žalobcem nejsou důvody, na základě kterých by bylo možno dojít k závěru, že u delegovaného soudu bude věc rozhodnuta rychleji a hospodárněji. Především však námitku podjatosti soudců nelze považovat za důvod přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. Nedůvodný je též argument, že účastníky řízení (žalovanými) jsou vedle bývalého správce konkursní podstaty (Ing. Š.) i stávající správkyně konkursní podstaty a Česká republika. O účasti těchto dalších dvou žalovaných totiž předepsaným postupem (dle §92 odst. 1 o.s.ř.) zatím rozhodnuto nebylo. Nejvyšší soud proto návrhu žalobce na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci nevyhověl a tomuto soudu věc k projednání a rozhodnutí nepřikázal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. září 2006
JUDr. František F a l d y n a, CSc.
předseda senátu