ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.70.2005.1
sp. zn. 29 Od 70/2005-201
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Západočeské energetiky, a.s. se sídlem Guldenerova 19, 303 28 Plzeň, IČ 49 79 04 63, zastoupené JUDr. Naděždou Hrušovskou, advokátkou se sídlem Lochotinská 13, 303 38 Plzeň, proti žalovaným 1) ŽELEZÁRNY Hrádek, a.s. se sídlem Nová Huť 204, 338 42 Hrádek, IČ 45 35 90 16, 2) ČSAD autobusy Plzeň, a.s. se sídlem V Malé Doubravce 27, 312 78 Plzeň, IČ 48 36 26 11, 3) HESCO, s.r.o. se sídlem tř. T. Bati 1616, 765 82 Otrokovice, IČ 15 53 06 39, 4) FERROMET, akciová společnost, se sídlem Opletalova 27, 110 00 Praha l, IČ 00 00 08 84, 5) Autobusy Karlovy Vary, a.s. se sídlem Sportovní 4, 360 09 Karlovy Vary, IČ 25 33 24 73, 6) ČSAD Vsetín, a s. se sídlem Ohrada 791, 755 41 Vsetín, IČ 45 19 21 20, 7) JUDr. Ing. Z. Z. , všech zastoupených JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem se sídlem Pod Sv. Antonínem 462, 696 71 Blatnice, o 4,420.187,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 47 Cm 80/2004, o návrhu 6. žalovaného na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 47 Cm 80/2004 se Krajskému soudu v Brně nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala vydání směnečného platebního rozkazu, kterým by byla stanovena žalovaným povinnost ze směnky ze dne 23.4.2003, splatné 20.12.2003, zaplatit jí společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 4,420.187,- Kč se 6% úrokem z prodlení a odměnu ve výši 14.733,- Kč s odůvodněním, že směnečná pohledávka nebyla dlužníky vyrovnána.
Proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému Krajským soudem v Plzni dne 14.7.2004, č.j. 52 Sm 86/2004-12, podali všichni žalovaní námitky. Dalším podáním navrhli, aby z důvodu vhodnosti byla věc přikázána Krajskému soudu v Brně s odůvodněním, že všichni žalovaní patří do stejného ekonomického uskupení, které je vrcholově řízeno sedmým žalovaným, jenž má bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně.
Žalobkyně s tímto návrhem nesouhlasila, poukázala na to, že čtyři z osmi účastníků mají sídlo v obvodu Krajského soudu v Plzni.
Krajský soud v Plzni bez ohledu na návrh žalovaných na delegaci věci a návrh, aby nařízené jednání bylo odročeno, ve věci jednal a vydal dne 5.10.2004, pod č.j. 47 Cm 80/2004-69, rozsudek, kterým předmětný směnečný platební rozkaz zrušil v rozsahu 160.000,-Kč a 6.400,- Kč, ohledně částky 160.000,- Kč řízení zastavil a v ostatním ponechal vůči všem žalovaným v platnosti. Rozhodl také o vrácení soudního poplatku a o náhradě nákladů řízení.
Všichni žalovaní se proti tomuto rozsudku odvolali, po výzvě soudu k zaplacení soudního poplatku opět navrhli přikázání věci Krajskému soudu v Brně s odůvodněním, že ve věci rozhodující Krajský soud v Plzni považuje návrh podle §12 odst. 2 o. s. ř. za účelové oddalování rozhodnutí ve věci a brání účelu a smyslu soudního řízení. Vyslovili názor, že o návrhu na osvobození od soudních poplatků by měl rozhodnout jiný soud.
Usnesením ze dne 10.1.2005, č.j. 47 Cm 80/2004-137 nepřiznal Krajský soud v Plzni žalovaným osvobození od soudních poplatků, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1.3.2005, č.j. 5 Cmo 61/2005-169, k odvolání žalovaných toto usnesení potvrdil.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30.5.2005, č.j. 47 Cm 80/2004-180, ve znění usnesení ze dne 1.7.2005, č.j. 47 Cm 80/2004-184 řízení o odvolání žalovaných 1, 2, 3, 4, 5 a 7 zastavil, a usnesení o zastavení řízení ve vztahu k 6. žalovanému zrušil. Poté Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12.9.2005, č.j. 5 Cm 298/2005-189 ve vztahu k šestému žalovanému rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že ani nalézací soud ani odvolací soud není oprávněn rozhodnout autoritativně o návrhu na přikázání věci jinému soudu a předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu příslušného.
Poté byl spis předložen Nejvyššímu soudu, který jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Plzni) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (ustanovení §12 odst. 3 věta první o. s. ř.) návrh na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému sou by však mělo docházet jen výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění (ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Protože ani jedna z okolností, kterou byl odůvodněn návrh na přikázání věci jinému soudu, není způsobilá odůvodnit průlom do výše citované ústavní zásady, Nejvyšší soud s přihlédnutím k negativnímu stanovisku žalobkyně návrhu na přikázání věci nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Brně nepřikázal.
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že tam, kde dosavadní výsledky řízení dokládají, že institut návrhu na delegaci vhodnou ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je účastníkem řízení zneužíván k obstrukci a cílenému protahování občanského soudního řízení a lze tedy (dle §2 o. s. ř.) hovořit o zneužití práv na úkor ostatních účastníků řízení, je vskutku namístě nepředkládat věc k rozhodnutí o takovém návrhu nejblíže společně nadřízenému soudu. Soud takovému zneužití procesních institutů mlčky přihlížet nesmí a je-li obstrukce a snaha o průtahy dostatečně zřejmá, musí je postihovat. Každý jiný postup je výsměchem spravedlnosti. Pro výsledek řízení o opravných prostředcích tedy skutečnost, že soud návrh na delegaci vhodnou nepředložil soudu, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána a o věci meritorně rozhodl, může mít význam jen tehdy, dospěje-li soud, který o opravném prostředku rozhoduje, k závěru, že jde o jednání, jež je zneužitím procesních práv účastníka (a jako takové nezasluhuje soudní ochrany), nešlo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. března 2006
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu