ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1013.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1013/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č.k. a., proti žalovanému V. T., o zaplacení částek 1.600.000 Kč, 550.000 Kč a 475.000 Kč s příslušenstvím ze směnek, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 102,103,104/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2006, č.j. 9 Cmo 355/2005, 9 Cmo 356/2005, 9 Cmo 357/2005-307, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze spojil „řízení o odvoláních vedených před odvolacím soudem pod sp. zn. 9 Cmo 355/2005, 9 Cmo 356/2005 a 9 Cmo 357/2005“ proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 39 Cm 102, 103, 104/2001-220, ze dne 31. května 2005, ke společnému projednání a rozhodnutí (výrok I.) a vyhověl návrhu „na vstup nového účastníka do řízení na straně žalobce“ - společnosti B. I. & F. S.A., se sídlem T. C., R.T., T., B. V.I., (výrok II.).
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že byly splněny podmínky pro postup podle ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“), když žalobkyně předložila smlouvy o postoupení pohledávek č. SPP-875406-05-BA, č. SPP 875410 a č. SPP-875401-05-BA za původní dlužnicí M.T., spol. s r. o., doložila souhlas nabyvatelky pohledávek se vstupem do řízení a současně byl „doložen i přechod práv ze směnek na společnost“ (§11 zákona č. 191/1950 Sb.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dovolatel namítá, že společnost nemohla vstoupit do řízení na místo dosavadního účastníka, když smlouva o postoupení pohledávek svým obsahem i účelem obchází zákon, pročež je absolutně neplatná podle §39 občanského zákoníku. Postoupením „bankovní“ pohledávky - pokračuje dovolatel - totiž došlo k porušení bankovního tajemství (§38 a násl. zákona č. 21/1992 Sb., o bankách) a nabyvatelka práva se stala (v rozporu s §1 odst. 1 písm. b/ a odst. 2 téhož zákona) aktivním účastníkem úvěrového vztahu.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; je však zjevně bezdůvodné.
Nejvyšší soud již v rozhodnutích uveřejněných pod číslem 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu dle ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se již týká posouzení věci samé.
Výhrada dovolatele, podle které je smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. listopadu 2005 neplatným právním úkonem, je tudíž bez právního významu. Navíc nelze přehlédnout, že předmětem řízení je úhrada směnečných pohledávek a nikoli pohledávek ze smlouvy o úvěru, které byly smlouvami o postoupení pohledávek postoupeny. Správnost závěru odvolacího soudu „o přechodu práv ze směnek na společnost“ podle Čl. I. §11 zákona č. 191/1950 Sb. přitom dovolatelem zpochybněna nebyla.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl (§243b odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. listopadu 2006
JUDr. Petr Gemmel,v. r.
předseda senátu