ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1015.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1015/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Tomáše Brauna v konkursní věci dlužnice M. spol. s r. o., o návrhu věřitele Mgr. L. R., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. „v likvidaci“, na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, o procesním nástupnictví na straně věřitele, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 K 33/2002, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. března 2006, č. j. 2 Ko 37/2005-187, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 1. března 2006, č. j. 2 Ko 37/2005-187, Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání dlužnice usnesení ze dne 11. října 2004, č. j. 31 K 33/2002-157, jímž Krajský soud v Brně připustil, aby do řízení na místo dosavadní navrhující věřitelky Ing. M. H., správkyně konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. „v likvidaci“ (dále též jen „navrhovatelka“), vstoupila J. B. a. s., (dále též jen „banka“). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že byly splněny podmínky ustanovení §107a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož bylo prokázáno, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva a povinností účastníka řízení. Touto skutečností jsou smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. července 2004, č. 661 a 662 (dále též jen „postupní smlouvy“). Odvolací soud přitom již jako s navrhujícím věřitelem jednal s Mgr. L. R., jako novým správcem konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. „v likvidaci“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání, namítajíc (posuzováno podle obsahu dovolání), že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [odstavec 2 písm. a)], že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 2 písm. b)] a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [odstavec 3]. Konkrétně dovolatelka uvádí, že povinností odvolacího soudu bylo zkoumat, zda navrhovatel konkursu má aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu. Dle dovolatelky navrhující věřitelka není její věřitelkou, jelikož nikdy nedoložila svá tvrzení o nabytí pohledávek z úvěrů, které dovolatelce poskytla E., a. s. Podle přesvědčení dovolatelky, v důsledku nedostatku aktivní legitimace na straně navrhující věřitelky nejsou splněny podmínky řízení a napadené rozhodnutí vychází z neúplného skutkového zjištění. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání, jež je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí platí, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí a že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 37/2004“). Nejvyšší soud rovněž již v usnesení uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo podle označené právní skutečnosti vskutku bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé.
Dovolatelkou uplatněné argumenty nesměřují (bez zřetele k tomu, ke kterému z taxativně určených dovolacích důvodů je dovolatelka připíná) ke zpochybnění závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení. Námitka, že postupitelka není nositelkou postupovaných pohledávek, pak - jak vysvětleno výše - není způsobilá zvrátit správnost závěru o naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř., jež je přiměřeně aplikovatelné (srov. §66a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) i v konkursním řízení (srov. opět R 37/2004).
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně, pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné. Pro úplnost lze dodat, že text ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. vylučuje uplatnění dovolacího důvodu obsaženého v tomto ustanovení pro dovolání přípustné podle §239 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda senátu