ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1020.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1020/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Hany Gajdziokové rozhodl v právní věci žalobce Ing. J. A., proti žalovanému Ing. B. J., jako správci konkursní podstaty úpadkyně M., a. s., o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 52/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2005, č.j. 4 Cmo 273/2004-196, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2005, č.j. 4 Cmo 273/2004-196,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 13. února 2004, č.j. 41 Cm 52/2003-58, ve znění opravného usnesení ze dne 1. června 2004, č.j. 41 Cm 52/2003-123, kterým Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu na vyloučení ideální 1/3 nemovitostí – „domu č. p. 44 na stavební parcele č. 105 a stavební parcely č. 105“, zapsaných na listu vlastnictví č. 1992 pro obec a k. ú. R. n. K. (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu konkursní podstaty úpadkyně M., a. s., tak, že žalobě vyhověl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud opakoval důkaz znaleckým posudkem č. 671-61/2002 a „odhadem tržní hodnoty“ č. 29-92 (správně 29-02) ze dne 14. května 2002 a dospěl k závěru, že kupní smlouva, kterou žalobce nabyl vlastnické právo ke sporným nemovitostem, byla sice uzavřena v době šesti měsíců před podáním věřitelského návrhu na prohlášení konkursu, avšak nikoliv za nápadně nevýhodných podmínek. Kupní cena se v podstatě rovnala ceně administrativní, tedy stanovené v souladu s platnými cenovými předpisy a byla prodávajícímu zaplacena.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že je dán dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tj., že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel především akcentuje, že k převodu sporných nemovitostí na žalobce došlo za nápadně nevýhodných podmínek, když jejich tržní cena (4,750.000,- Kč) byla ve zjevném nepoměru s kupní cenou (3,000.000,- Kč). Dle přesvědčení dovolatele je při posuzování existence nápadně nevýhodných podmínek nutno vycházet z konkrétních okolností případu. Rozhodující je porovnání kupní ceny s cenou obvyklou dle místních podmínek, nikoli s cenou určenou podle předpisů o oceňování majetku, přičemž je zároveň vhodné přihlédnout i k účelu konkursního řízení. Založil-li odvolací soud své závěry na srovnání kupní ceny s cenou určenou podle předpisů o oceňování majetku, je jeho právní posouzení věci nesprávné.
Mimo to - pokračuje dovolatel - nápadnost nevýhodných podmínek prokazuje i okolnost, že větší část kupní ceny byla použita na úhradu závazků úpadkyně vůči zástavnímu věřiteli a nikoli na uspokojení nejstarších závazků úpadkyně.
Dovolatel také poukazuje na nevykonatelnost napadeného rozsudku, když jednak v jeho záhlaví absentuje uvedení právního zástupce žalobce a jednak je ve výroku I. chybně uveden Katastrální úřad R. n. K., přičemž již delší dobu jsou sporné nemovitosti v souvislosti s organizačními změnami zapsány u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, katastrální pracoviště R. n. K.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Nejvyšší soud se nejprve v hranicích právních otázek formulovaných dovoláním zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem co do závěru o absenci nápadně nevýhodných podmínek při převodu sporných nemovitostí na žalobce ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“).
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Pro právní posouzení věci jsou rozhodné především skutkové závěry, podle kterých:
1) žalobce (spolu s dalšími dvěma kupujícími) nabyl vlastnictví ke sporným nemovitostem kupní smlouvou uzavřenou s úpadkyní 20. května 2002, a to za dohodnutou cenu 3,000.000,-Kč;
2) na základě této kupní smlouvy provedl příslušný katastrální úřad zápis vkladu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu k 22. květnu 2002;
3) návrh na prohlášení konkursu na majetek úpadkyně byl podán 19. listopadu 2002 a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. dubna 2003, č.j. 35 K 37/2002-119, byl na majetek M., a. s., prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustaven Ing. B. J., který sporné nemovitosti zapsal do soupisu konkursní podstaty úpadkyně;
4) znaleckým posudkem vypracovaným Ing. M. K. ze dne 18. července 2002 pod číslem 671-61/2002 byla určena cena sporných nemovitostí podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a vyhlášky Ministerstva financí č. 279/1997 Sb. ve znění účinném ke dni 7. května 2002, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o oceňování majetku (dále jen „vyhláška“), částkou 2,764.960,- Kč.
5) posudkem odhadu tržní hodnoty vypracovaným Ing. M. K. ze dne 14. května 2002 pod číslem 29-02 byla navržena tržní (obvyklá) cena sporných nemovitostí částkou 4,750.000 Kč, jakož i cena administrativní (dle platného cenového předpisu) ve výši 2,764.970,- Kč.
Podle ustanovení §19 ZKV, ve znění účinném ke dni prohlášení konkursu na majetek úpadkyně, tj. ke 4. dubnu 2003, jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odstavec 1). Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně (odstavec 2).
K předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty (excindační žalobě), patří, že:
1) věc byla správcem konkursní podstaty příslušného úpadce pojata do soupisu majetku konkursní podstaty;
2) excindační žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který konkurs prohlásil;
3) žalovaným je správce konkursní podstaty (§19 odst. 2 věta první ZKV);
4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§154 odst. 1 o. s. ř.), trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v konkursní podstatě (nebyla v mezidobí ze soupisu majetku konkursní podstaty vyloučena);
5) osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala nejen to, že věc neměla (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 58/1998, 67/2002 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro výsledek dovolacího řízení je určující, zda je dána poslední z vypočtených podmínek, konkrétně, že věc neměla být do soupisu zařazena, když o splnění zbývajících podmínek účastníci řízení ani soudy nižších stupňů pochybnosti neměli.
Podle ustanovení §15 odst. 1 písm. c) ZKV, jestliže byl prohlášen konkurs, jsou vůči věřitelům neúčinné právní úkony dlužníka, provedené v posledních šesti měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu anebo po podání tohoto návrhu do prohlášení konkursu, kterými převádí věci, práva a jiné majetkové hodnoty ze svého majetku na jiné osoby bezplatně nebo za nápadně nevýhodných podmínek s výjimkou přiměřeného daru osobám blízkým k obvyklým příležitostem. Z ustanovení §15 odst. 2 ZKV vyplývá, že plnění z neúčinných právních úkonů nebo náhrada za ně musí být vydáno do podstaty; domáhat se toho může správce i kterýkoli z konkursních věřitelů.
Zákon o oceňování majetku upravuje způsoby oceňování věcí, práv a jiných majetkových hodnot (dále jen „majetek“) a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy (§1 odst. 1 věta první). Zákon se nevztahuje na sjednávání cen a neplatí pro oceňování přírodních zdrojů kromě lesů (§1 odst. 2).
Odvolací soud vybudoval své právní posouzení věci na závěru, že cena dohodnutá v kupní smlouvě ze dne 20. května 2002 je v souladu s cenou administrativní, určenou podle platných cenových předpisů (dle vyhlášky ve spojení se zákonem o oceňování majetku), v důsledku čehož nelze dovozovat, že by k převodu majetku došlo za nápadně nevýhodných podmínek.
Nejvyšší soud přitom již v rozsudku ze dne 29. června 2004, sp. zn. 29 Odo 130/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2004, pod číslem 162 dovodil, že pro závěr o tom, zda dlužník ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 písm. c/ ZKV převedl věci ze svého majetku na jinou osobu za nápadně nevýhodných podmínek, je určující srovnání sjednané kupní ceny s cenou obvyklou.
V této souvislosti zdůraznil, že pojem nápadně nevýhodné podmínky je soudní praxí vykládán jednotně potud, že na to, zda o nápadně nevýhodné podmínky jde či nikoli, je nutno usuzovat vždy konkrétně, podle okolností daného případu, s tím, že nápadně nevýhodné podmínky musí existovat v době právního úkonu a nemohou spočívat v subjektivním cítění dotčené osoby. U úplatných smluv jde především o posouzení toho, zda nebyla porušena ekvivalentnost smluvených vzájemných plnění (srov. např. také rozhodnutí uveřejněné pod číslem 36/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V případě kupní smlouvy, v níž byla kupní cena dohodnuta na základě cenových předpisů platných k datu jejího uzavření, není možné bez dalšího usuzovat na adekvátnost či neadekvátnost peněžitého plnění ze smlouvy a podle toho na existenci nápadně nevýhodných podmínek. Nápadně nevýhodné podmínky je nutno posuzovat konkrétně podle okolností daného případu a vždy musí znamenat konkrétní nevýhodu oprávněné osoby ve srovnání s osobami jinými (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. července 2000, sp. zn. III. ÚS 91/2000, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, číslo sešitu 19, ročník 2000, pod číslem 24).
Výše uvedené závěry se uplatní i v této věci, přičemž při posuzování (ne)existence nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 písm. c) ZKV, pokud jde o výši ceny sjednané kupní smlouvou, je nezbytné mít na zřeteli především účel zákona o konkursu a vyrovnání, jímž je uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku (§1 odst. 1 ZKV), jakož i cíl konkursu, jímž je dosažení poměrného uspokojení věřitelů z majetku tvořícího konkursní podstatu, a to za podmínek stanovených tímto zákonem (§2 odst. 3 ZKV).
Otázku nápadně nevýhodných podmínek při převodu věci z majetku dlužníka na jiné osoby, je tak nutno poměřovat nikoli z hlediska srovnání sjednané kupní ceny s cenou určenou podle předpisů o oceňování majetku, nýbrž s cenou obvyklou, tj. cenou dosažitelnou při prodeji stejného nebo obdobného majetku za stejných nebo obdobných podmínek v daném místě a čase.
Založil-li odvolací soud své závěry na úvaze opačné, tj. na srovnání ceny sjednané s cenou „administrativní“, je jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto, aniž se výslovně zabýval dalšími dovolacími námitkami, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2006
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu