ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1058.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1058/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č. L., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) I. Š., a 2) D. Š., zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 1,360.197,- Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Sm 338/2005, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2006, č.j. 5 Cmo 147/2006-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. února 2006, č.j. 53 Sm 338/2005-48, odmítl jako opožděné námitky podané žalovanými proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 15. prosince 2005, č.j. 53 Sm 338/2005-28.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných usnesením ze dne 26. dubna 2006, č.j. 5 Cmo 147/2006-60, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelé snáší argumenty, jimiž zpochybňují správnost závěru odvolacího soudu o opožděnosti námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Ustanovení §237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost, však usnesením „ve věci samé“ není. Dovolání žalovaných tak není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. (shodně srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaných podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. prosince 2006
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu