ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1062.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1062/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglová a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Č. L., a. s., proti žalovaným 1) J. Š., a 2) H. Š., o zaplacení 788.190,12 Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Sm 186/2004, o dovolání obou žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 2005, č. j. 6 Cmo 19/2005 - 26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 4. února 2005, č. j. 6 Cmo 19/2005 - 26, Vrchní soud v Praze – odkazuje na ustanovení §205 a §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – odmítl odvolání obou žalovaných proti usnesení ze dne 15. října 2004, č. j. 23 Sm 186/2004 - 18, jímž Městský soud v Praze odmítl námitky žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2004, č. j. 23 Sm 186/2004 – 15.
Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalovaní včasné dovolání, domáhajíce se zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a opětovného projednání věci.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je nutno poměřovat prostřednictvím ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není dovolání přípustné již proto, že napadené usnesení není usnesením „ve věci samé“ ani usnesením měnícím či potvrzujícím. Ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. přípustnost dovolání rovněž nezakládají, jelikož nejde o žádný z případů zde uvedených. Dovolání není přípustné ani podle §239 odst. 3 o. s. ř., jelikož napadené usnesení není usnesením, jímž by odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Odvolání v tomto smyslu nelze pokládat za návrh na zahájení řízení (žalobu). Mimořádným opravným prostředkem proti napadenému usnesení není dovolání (jak plyne ze správného poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání), nýbrž žaloba pro zmatečnost (srov. §229 odst. 4 o. s. ř.).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaní s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2006
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu