ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1112.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1112/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce Ing. J. P., proti žalované JUDr. L. D., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně Č. b., akciové společnosti P. - v likvidaci, zastoupené JUDr. R. K., advokátem, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 256/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2005, č.j. 13 Cmo 206/2005-228, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. června 2005, č.j. 21 Cm 256/98-192, zastavil řízení o určení pravosti pohledávky ve výši 33.488,- Kč (výrok I.), určil, že žalobce má za úpadkyní Č. b., akciovou společností P. - v likvidaci, pohledávku ve výši 23.442,35 Kč (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 22. prosince 2005, č.j. 13 Cmo 206/2005-228, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil (první výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu - v rozsahu jeho potvrzujícího výroku „o náhradě nákladů řízení“ a výroku o nákladech odvolacího řízení - podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovoláním napadené výroky rozhodnutí odvolacího soudu, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení; přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu přitom upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovanými usneseními.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 o. s. ř., když rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu sěšpisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. prosince 2006
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu