ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1188.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1188/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobců a) Ing. R. D., a b) PhDr. B. D., proti žalovanému B. d. o. V., o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu bytu do vlastnictví žalobců, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 44 Cm 310/99, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2006, č. j. 11 Cmo 400/2005-106, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. března 2005, č. j. 44 Cm 310/99-82, uložil žalovanému povinnost uzavřít se žalobci smlouvu o převodu vlastnictví bytu s obsahem uvedeným ve výroku (výrok I.), zamítl žalobu ohledně požadavku žalobců, aby součástí uzavřené smlouvy byl článek VI bod 4 a 5 ve znění uvedeném ve výroku (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců směřujícímu jen proti výroku o náhradě nákladů řízení usnesením ze dne 20. února 2006, č. j. 11 Cmo 400/2005-106, rozsudek soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení potvrdil (první výrok) a rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíce, že rozhodnutí o nákladech řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování. Obsáhle pak argumentují o nesprávnosti rozhodnutí odvolacího soudu a dovozují, že náhrada nákladů řízení jim měla být přiznána podle ustanovení §142 o. s. ř. Navrhují, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem těmto případům přípustnosti dovolání vypočteným v uvedeném ustanovení je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž rozhodnutí o nákladech řízení není.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost podaného dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není uvedeno mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, jako nepřípustného (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval ve věci jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobců byla odmítnuta a žalovanému podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. září 2006
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu