ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1221.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1221/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci návrhu Bc. Š. F., na zápis F – F. s. r. o., do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. F 140311/2004, o dovolání Bc. Š. F. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2005, č. j. 7 Cmo 72/2005-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2004, č. j. F 140311/2004-18, kterým tento soud zamítl návrh na zápis F-F. s. r. o. (dále jen „společnost“) do obchodního rejstříku.
Odvolací soud odůvodnil rozhodnutí tím, že podle §200b odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném v době podání návrhu, je rejstříkový soud povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady stanovené právními předpisy pro požadovaný zápis do obchodního rejstříku. Navrhovatelka se domáhala zápisu společnosti s obchodní firmou F – F. s. r. o. V obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze v oddílu C, vložce 29713, je již zapsána společnost s obchodní firmou F. s. r. o. Obchodní firma společnosti, jejíž zápis se navrhuje, se od obchodní firmy společnosti již zapsané liší pouze písmenem F předřazeným před kmen firmy F., a toto odlišení nelze pokládat za dostatečné. V běžném používání se odlišovací schopnost předřazeného písmena, navíc shodného s počátečním písmenem shodného kmene obchodní firmy, vytrácí a toto písmeno proto nemá dostatečnou rozlišovací schopnost.
Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že navrhovaná obchodní firma je při běžném používání snadno zaměnitelná s obchodní firmou F. s. r. o. již existující společnosti. Uzavřel, že názor navrhovatelky, že rejstříkový soud není oprávněn zamítnout zápis založené společnosti z důvodu, že její obchodní firma je zaměnitelná s obchodní firmou jiného podnikatele zapsanou v obchodním rejstříku, je nesprávný. Pokud zákon, konkrétně §10 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) stanoví, že obchodní firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele, musí rejstříkový soud návrh na zápis společnosti se zaměnitelnou obchodní firmou zamítnout pro rozpor se zákonem.
Proti usnesení odvolacího soudu podala Bc. Š. F. dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a řízení, které rozhodnutí předcházelo, je postiženo vadou, jež měla za následek nesprávná rozhodnutí soudů obou stupňů.
Dle názoru dovolatelky soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily otázku zaměnitelnosti obchodní firmy F – F. s. r. o. Podle názoru dovolatelky je především rozlišovací schopnost předřazeného písmena F před kmen firmy i s přihlédnutím ke správné výslovnosti takového označení, dostatečná a obchodní firma tak nemůže být považována za zaměnitelnou. Za zvlášť závažné pochybení soudů obou stupňů považuje navrhovatelka procesní pochybení spočívající v tom, že zejména soud prvního stupně nepostupoval v souladu s platnou úpravou občanského soudního řádu, konkrétně s jeho ustanovením §200d odst. 2 a nesvolal v projednávané věci jednání, ani nevyzval navrhovatelku k odstranění vad jejího podání. Pokud by soud navrhovatelku upozornil, že považuje navrhovanou obchodní firmu za zaměnitelnou a vyzval ji k odstranění tvrzené vady podání, mohla provést změnu obchodní firmy zapisované společnosti v její zakladatelské smlouvě.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.
Dovolacími námitkami zpochybněné právní závěry odvolacího soudu, pokud jde o posouzení zaměnitelnosti obchodní firmy, pak postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě jen pro projednávanou věc. Již z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatelka jej ostatně ani netvrdí, dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl za situace, kdy dovolání neshledal přípustným, zabývat tvrzenou vadou řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 a §146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. srpna 2006
JUDr. Ivana Štenglová, v. r.
předsedkyně senátu