ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1271.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1271/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci navrhovatelky E. T., spol. s r.o., proti odpůrci M. P., o vyloučení společníka ze společnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 85/2002, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. února 2005, č. j. 14 Cmo 278/2004-113, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrci na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.575,- Kč, do rukou jeho právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 6. května 2004, č. j. 5 Cm 85/2002-93 zamítl Městský soud v Praze poté, co odvolací soud jeho předchozí rozhodnutí zrušil, návrh na vyloučení M. P. ze společnosti E. T., spol. s r.o. (dále jen „společnost) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro vyloučení společníka ze společnosti. Jednání M. P., který pro sebe získal licenci na výrobu elektřiny v malé vodní elektrárně, ač mu byl druhým společníkem a jednatelem společnosti dán souhlas k tomu, aby licenci získal pro společnost, nehodnotil soud jako závažné porušení povinností společníka. Podle soudu prvního stupně nelze pominout, že společnost nemohla licenci získat, neboť nedisponovala některými nezbytnými listinami a porušila předpisy o ochraně životního prostředí. Získáním licence pro sebe odpůrce odvrátil zastavení chodu elektrárny v zimním období (a tím i vznik vážných škod). Navíc odpůrce jednal se správcem daně ve věcech daňových nedoplatků společnosti a z provozu elektrárny alespoň částečně hradil závazky společnosti a nezvyšoval její předluženost. Proto soud návrh na vyloučení společníka ze společnosti zamítl.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že se společnost domáhala vyloučení společníka pro porušení ustanovení článku VI. odstavce 2 společenské smlouvy, podle něhož bylo každému ze společníků zakázáno vyvíjet činnost, kterou by poškozoval zájmy společnosti s tím, že „porušení této povinnosti se postihuje způsobem uvedeným v §65 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku.“ Podle soudu tak společenská smlouva ve smyslu 136 odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) rozšířila zákaz konkurence i na společníky. Vyhodnotil, že skutkové závěry soudu prvního stupně mají oporu v provedených důkazech a dovodil, že je třeba rozlišovat mezi porušením povinností společníka a povinností jednatele (v případě, že společník je zároveň jednatelem společnosti), přičemž vyloučení ze společnosti je sankcí za porušení povinností společníka.
Podle názoru odvolacího soudu je třeba porušení povinností společníka spočívající v porušení zákazu konkurence posuzovat ve všech souvislostech konkrétního případu. M. P. nepodniká svým jménem ve stejném oboru jako společnost. Společnost dovozuje porušování povinností společníka z toho, že získal „na své jméno“ licenci pro výrobu elektřiny v elektrárně, kterou provozuje společnost. Společnost však nemohla licenci získat, protože jí byla uložena vysoká pokuta za porušování předpisů na ochranu životního prostředí. Odvolací soud dovodil, že není oprávněn přezkoumat správnost rozhodnutí a stanovisek správních orgánů o udělení pokuty společnosti za porušování předpisů o ochraně životního prostředí. Pokud M. P. jako jednatel společnosti proti těmto rozhodnutím nebrojil, jak mu vytýká navrhovatelka, lze mu přičítat nanejvýš porušení povinností jednatele, nikoliv společníka. Obranu M. P., že z výnosu elektrárny splatil úvěr a pokutu uloženou společnosti, že se druhý společník na chodu elektrárny nepodílel, a že je ochoten mu dávat část výnosu z elektrárny, společnost nevyvrátila. Ani odvolací soud proto důvody pro vyloučení společníka neshledal.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, opírajíc je co do přípustnosti o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a namítajíc, že rozhodnutí řeší zásadní právní otázky v rozporu s hmotným právem [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že právní závěr o nemožnosti udělit jí licenci k provozu vodní elektrárny nemá oporu v zákoně, neboť udělení licence je podle §8 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích, nárokové. Snáší argumenty pro podporu svého názoru a zdůrazňuje, že výhrady z doby předchozího provozu elektrárny mohl správní orgán vznášet jen proti M. P., který byl odpovědným zástupcem společnosti, a proto odpovídal za odbornou stránku provozu a dodržování příslušných předpisů. Správní orgán přitom podle dovolatelky přehlížel, že druhý „spolumajitel elektrárny“ a druhý společník společnosti ing. J. K. nedal souhlas k jejímu provozování.
Dovolatelka vyjadřuje názor, že společník, který vykonává funkci jednatele nebo osoby odpovědné za odbornou stránku podnikání, není při výkonu takové působnosti zbaven povinnosti společníka zachovávat loajalitu vůči společnosti. M. P. jednal podle dovolatelky v hrubém rozporu s ustanoveními §134 a 135 odst. 1 obch. zák. a jeho kroky směřovaly pouze k ovládnutí provozu elektrárny pro sebe.
Za omluvitelný považuje dovolatelka pouze přechodný exces společníka při plnění jeho povinností a akcentuje, že M. P. nadále v elektrárně podniká místo ní bez ochoty ke změně, své jednání nekorigoval ani na písemnou výzvu a neprojevil snahu získat licenci na provoz elektrárny pro společnost.
Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Zásadní právní význam dovolací soud neshledal.
Dovolatelka založila dovolání na tom, že odpůrce porušil zákaz konkurence tím, že získal oprávnění k podnikatelské činnosti v předmětu podnikání společnosti a tuto činnost prováděl v její provozovně. Ani odvolací soud nezpochybnil, že by takové jednání mohlo naplňovat porušení zákazu konkurence, posouzením konkrétních okolností případu však dospěl k závěru, že v projednávané věci se tak nestalo. Z uvedeného je patrno, že právní závěr odvolacího soudu postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě jen pro projednávanou věc. Z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Oproti mínění dovolatelky není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť odvolací soud sice předchozí usnesení soudu prvního stupně zrušil a tento soud v následném rozhodnutí rozhodl jinak, než v rozhodnutí zrušeném, odvolací soud však nezavázal soud prvního stupně závazným právním názorem, ale uložil mu doplnit dokazování.
Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a přiznal odpůrci náhradu nákladů řízení podle ustanovení §7 písm. g), §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 2.500,- Kč a paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně 24. ledna 2006
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu