ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1278.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1278/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č. k. a., proti žalovaným 1) Ing. J. L., 2) Ing. J. L., 3) Ing. M. P., 4) Ing. A. R., a 5) Ing. L. Š., o zaplacení částky 70,364.449,16 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Sm 77/2005, o dovolání čtvrtého a pátého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. května 2006, č.j. 7 Cmo 179/2006-90 , takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. ledna 2006, č.j. 3 Sm 77/2005-70, odmítl jako opožděné námitky podané čtvrtým a pátým žalovanými proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 27. října 2005, č.j. 3 Sm 77/2005-29 (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání čtvrtého a pátého žalovaných usnesením ze dne 11. května 2006, č.j. 7 Cmo 179/2006-90, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podali čtvrtý a pátý žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelé snáší argumenty, jimiž zpochybňují správnost závěru odvolacího soudu o opožděnosti námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Ustanovení §237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost, však usnesením „ve věci samé“ není. Dovolání žalovaných tak není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. (shodně srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání čtvrtého a pátého žalovaných podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání čtvrtého a pátého žalovaných byla odmítnuta a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. prosince 2006
JUDr. Petr G e m m e l, v. r.
předseda senátu