ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1331.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1331/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně G. M. M., a. s., proti žalovanému F. Š., o zaplacení částky 23.905,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 7 C 158/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. května 2006, č. j. 12 Co 201/2006-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 18. ledna 2006, č. j. 7 C 158/2005-72, zamítl žalobu o zaplacení částky 23.905,- Kč s úrokem z prodlení a splatným úrokem ve výši 15.762,- Kč (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 10.511,- Kč (výrok II.).
V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena dne 30. června 1999 smlouva o revolvingovém úvěru č. 1040611804 (dále jen „smlouva o úvěru“), podle níž mohl žalovaný čerpat finanční prostředky do výše 26.000,- Kč. Ve smlouvě se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve splátkách po 1.300,- Kč měsíčně a v případě prodlení zaplatit i úrok z prodlení a smluvní pokutu. Na základě smlouvy žalovaný čerpal celkem částku 41.790,- Kč, na výzvu žalobkyně ze dne 10. ledna 2003 zastoupené při vymáhání splatných pohledávek společností K. Č. r., s. r. o. zaplatil 25.714,50 Kč a 37.751,90 Kč před podáním žaloby. Úhradou těchto částek závazek žalovaného vůči žalobkyni zanikl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. května 2006, č. j. 12 Co 201/2006-92, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni částku 23.905,- Kč s 0,1% úrokem z prodlení za každý den prodlení od 20. května 2004 do zaplacení a částku 15.762,- Kč (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení žalované částky jako dluhu ze smlouvy o úvěru, neboť výši dluhu řádně vyčíslila a v řízení bylo prokázáno, že žalovaný závazek ze smlouvy o úvěru zahrnující nesplacenou jistinu ve výši 16.132,- Kč a smluvní pokutu 7.773,- Kč spolu s dohodnutým úrokem z prodlení za každý den prodlení vyčísleným do 20. května 2004 částkou 15.762,- Kč nesplnil.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, v němž namítá nesprávné posouzení věci odvolacím soudem s tím, že se řídil výzvou k úhradě společnosti K. Č. r., s. r. o. zastupující žalobkyni při vymáhání pohledávek a podle této výzvy provedl úhradu celé dlužné částky.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písmeno a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písmeno b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písmeno c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovoláním napadeným rozsudkem byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč ze smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení §497 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Přitom závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle ustanovení §261 odst. 3 písm. d) obch. zák. závazkovým vztahem obchodním a z procesního hlediska jde o obchodní věc (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož dovolání žalovaného není ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. ].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. září 2006
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.
předseda senátu