ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1463.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1463/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č. s., a. s., proti žalovaným 1) H. S., a 2) E. S., o zaplacení částky 859.842,28 Kč a 289.057,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 288/2004, o dovolání první žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. března 2006, č.j. 20 Co 349/2005-239, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 16. března 2005, č.j. 10 C 288/2004-202, schválil částečný smír účastníků (výrok I.), první a druhé žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 154.270,73 Kč s úroky z prodlení a částku 44.294,45 Kč s úroky z prodlení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Usnesením ze dne 23. března 2006, č.j. 20 Co 349/2005-239, Krajský soud v Hradci Králové odmítl jako opožděné odvolání první žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, zpochybňujíc správnost závěru o opožděnosti odvolání a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž ale usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 592/2005).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání první žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2006
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu