ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1521.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1521/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně České konsolidační agentury, proti žalované R.-R. a S. v. o. s., o zaplacení částky 2,307.193,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 25 C 8/2005, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. června 2006, č.j. 15 Co 416/2006-33, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. června 2006, č.j. 15 Co 416/2006-33, potvrdil usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 22. května 2006, č.j. 25 C 8/2005-20, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně České konsolidační agentury vstoupila společnost S. O., s. r. o., (dále jen „společnost“). Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že v daném případě byly splněny všechny předpoklady pro vstup společnosti (nabyvatelky práva) do řízení na místo žalobkyně. K námitce překážky věci rozsouzené uvedl, že podmínkami řízení podle ustanovení §103 a násl. o. s. ř., jakož i dalšími uplatněnými námitkami, se bude moci soud prvního stupně zabývat po vyřešení otázky účastenství na straně žalobkyně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a namítajíc, že nelze platně postoupit neexistující pohledávku. Dále dovolatelka poukazuje na v průběhu řízení uplatněnou námitku překážky věci rozsouzené, když v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 37/98 se žalobkyně domáhala vydání směnečného platebního rozkazu na směnečnou sumu 3,600.000,- Kč ze směnek zajišťujících úvěr, jehož zaplacení je předmětem sporu. Současně vyjadřuje pochybnost ohledně aktivní legitimace společnosti s tím, že smlouva o postoupení pohledávky „nemusela nabýt účinnosti, když mohla být uzavřena podmíněně“.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné.
Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Podle ustanovení §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku.
Odvolacímu soudu tak nelze důvodně vytýkat, že se při řešení otázky procesního nástupnictví nezabýval existencí postoupené pohledávky, platností smlouvy o postoupení pohledávky a aktivní věcnou legitimací původní žalobkyně, popř. společnosti.
Nejvyšší soud však nesdílí závěr odvolacího soudu, podle něhož „se soud bude moci zabývat“ podmínkami řízení až po vyřešení otázky „účastenství v řízení“.
Podle ustanovení §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. dále určuje, že jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Podle ustanovení §159a odst. 5 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Z výše citovaných ustanovení je tak zřejmé, že uplatněnou námitkou překážky věci rozhodnuté se měl odvolací soud zabývat. Posoudil-li by tuto námitku jako opodstatněnou, musel by rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit tomuto soudu k rozhodnutí podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. (srov. např. mutatis mutandis rozhodnutí uveřejněné pod číslem 23/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nicméně nesprávný právní názor odvolacího soudu co do (ne)možnosti posoudit, zda jsou dány podmínky řízení, není důvodem ke zrušení jeho rozhodnutí. Závěr, podle kterého pravomocné rozhodnutí ve věci samé vydané v řízení o plnění ze zajišťovací směnky není překážkou věci rozhodnuté ve vztahu k řízení, v němž je (a to i mezi týmiž účastníky) uplatněn nárok na zaplacení směnkou zajištěné pohledávky, totiž Nejvyšší soud formuloval již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Jelikož se dovolatelce věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2006
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu