ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1574.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1574/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Petra Gemmela v konkursní věci úpadkyně L., spol. s r. o., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 K 39/2004, o návrhu na nařízení předběžného opatření, o dovolání T. a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. května 2006, č. j. 2 Ko 15/2006-278, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení ze dne 12. července 2005, č. j. 46 K 39/2004-112, jímž Krajský soud v Brně, jako soud konkursní, nařídil předběžné opatření.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost T., a. s. včasné dovolání, s tím, že jsou dány dovolací důvody dle §241a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). V dovolání snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání v této věci není přípustné. Přípustností dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud mění nebo potvrzuje usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o tom, zda nařídí předběžné opatření, se Nejvyšší soud zabýval jednak v usnesení uveřejněném pod číslem 62/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jednak v usnesení ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 201/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8 ročník 2004, pod číslem 166, přičemž v obou případech dospěl k závěru, že takové dovolání přípustné není. Ve druhém z označených usnesení pak Nejvyšší soud výslovně podotkl, že tento závěr platí i pro rozhodování o předběžných opatřeních ve věcech konkursu a vyrovnání.
Ve stručnosti lze k tam rozvedeným důvodům uvést, že nejde o žádný z případů uvedených v ustanoveních §237, §238, §238a odst. 1 písm. b/ až g/ a §239 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. se pak může prosadit jen ve spojení s odkazem na úpravu obsaženou v ustanovení §237 odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Tomu v daném případě brání, že rozhodnutí o předběžném opatření není rozhodnutím „ve věci samé“ (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 58/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. listopadu 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu