ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1585.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1585/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně G. P., spol. s r. o., proti žalovaným 1) A. P., 2) J. F., a 3) O. F., o zaplacení částky 9,582.586,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Cm 423/96, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. března 2005, č.j. 4 Cmo 42/2005-203, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 8. března 2005, č.j. 4 Cmo 42/2005-203, potvrdil usnesení ze dne 5. června 2003, č.j. 21 Cm 423/96-124, jímž Krajský soud v Ostravě - odkazuje na ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů - zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně soudní poplatek splatný podáním odvolání (jímž žalobkyně napadla rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. dubna 2001, č.j. 21 Cm 423/96-92) v soudem určené lhůtě nezaplatila.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Ustanovení §237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (a usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání však usnesením „ve věci samé“ není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 102); dovolání tak není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. června 2006
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu