ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1659.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1659/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatelky V. B. a. s., za účasti 1) RNDr. F. Č., 2) R. H., 3) L. R., 4) Bc. P. K., 5) J. G., 6) J. S., 7) Ing. J. K., 8) L. V., 9) Ing. S. L., 10) Ing. L. Š., 11) Ing. J. K., 12) JUDr. D. B., 13) Ing. S. M., 14) Ing. Š. K., 15) Ing. L. H., 16) Ing. J. Z., a 17) Ing. P. K., o návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. B 732, o dovolání navrhovatelky a Ing. Š. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. března 2005, č.j. 5 Cmo 517/2004 - 551, takto:
I.Řízení o dovolání Ing. Š. K. se zastavuje.
II.Výrok III. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. března 2005, č. j. 5 Cmo 517/2004 – 551 a ve stejném rozsahu i výrok II. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2004, č. j. F 11843/2004, F 18433/2004, F 25143/2004, F 26321/2004/B 732-506 a související výroky o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením zastavil odvolací soud řízení o odvolání JUDr. D. B. (výrok I.) a změnil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2004, č. j. F 11843/2004, F 18433/2004, F 25143/2004, F 26321/2004/B 732-506 v napadené části výroku II. tak, že povolil výmaz předsedy představenstva RNDr. F. Č. a místopředsedy představenstva L. R., předsedy dozorčí rady Ing. J. K., místopředsedy dozorčí rady L. V. a jejího člena Ing. S. L. a zápis dne zániku jejich funkce. Ve zbylé napadené části výroku II. usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že souhlasí se skutkovými zjištěními, která soud prvního stupně provedl z platných stanov navrhovatelky. Konstatoval, že navrhovatelka vycházela při svolání mimořádné valné hromady, konané dne 12. prosince 2003 (dále jen „mimořádná valná hromada“), ze stanov, konkrétně z článku 21.2, podle kterého se valná hromada svolává nejméně 30 dnů před jejím konáním, oznámením v celostátně distribuovaném deníku. V tomto znění byly stanovy schváleny valnou hromadou dne 27. srpna 1999 a od té doby zůstaly nezměněny, a jsou tedy v rozporu se zákonem č. 370/2000 Sb., který změnil obchodní zákoník. Soud prvního stupně podle odvolacího soudu z toho vyvodil správný právní závěr, že všem akcionářům navrhovatelky nebyly dány rovné podmínky, jak se dozvědět o jednání valné hromady a zúčastnit se jí. Tato nerovnost účastníků byla v tomto konkrétním případě ještě zvýrazněna tím, že navrhovatelka vydala jak akcie znějící na jméno, tak akcie znějící na majitele. Při tomto rozdělení formy akcií byli o konání valné hromady akcionáři vlastnící akcie na jméno správně uvědoměni písemnou pozvánkou a tedy měli všichni stejnou možnost zúčastnit se jednání valné hromady, na rozdíl od akcionářů, kteří vlastnili akcie znějící na majitele, kterým bylo oznámeno konání valné hromady publikací v deníku Právo, tedy v rozporu s kogentním ustanovením obchodního zákoníku (§184 odst. 4). Z toho podle odvolacího soudu vyplývá závěr, že soud prvního stupně nemohl povolit zápis těch osob, kterým výkon jejich funkce v představenstvu, popřípadě v dozorčí radě, vznikl na základě rozhodnutí mimořádné valné hromady do obchodního rejstříku.
Proto odvolací soud ve výroku, kterým byl zamítnut návrh na zápis nových členů představenstva a dozorčí rady jako věcně správný potvrdil. Dále odvolací soud uvedl, že z článku 26.3 a 34.3 stanov navrhovatelky vyplývá, že funkční období členů představenstva a dozorčí rady je sice čtyřleté, nekončí však dříve, než jsou platně zvoleny nové orgány. V tomto znění byly stanovy navrhovatelky schváleny valnou hromadou dne 27. srpna 1999 a od této doby zůstaly nezměněny, a tedy i v této části jsou v rozporu se zákonem č. 370/2000 Sb., a to s ustanovením §194 odst. 2 věta pátá obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), dle které funkce člena představenstva zaniká volbou nového člena představenstva, nejpozději však uplynutím tří měsíců od uplynutí jeho funkčního období, a obdobně je tomu u funkce člena dozorčí rady. Z uvedeného plyne, že nikdo z členů statutárního orgánu či dozorčí rady, nemůže být nucen setrvávat déle v této funkci z důvodu neschopnosti či neochoty společnosti zvolit si nové orgány. Odvolací soud dovodil, že z ustanovení §194 odst. 2 věta sedmá, obch. zák. vyplývá, že funkční období RNDr. F. Č., L. R., Ing. J. K., L. V. a Ing. S. L., skončilo ze zákona (§194 odst. 2, §200 odst. 3 obch. zák.), bez ohledu na neplatnou část stanov, a to ke dni 11. května 2003. Proto odvolací soud v tomto rozsahu usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti výroku III. usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“), co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za otázky zásadního právního významu považuje, zda je důvodem neplatnosti usnesení valné hromady konané v roce 2003, pokud byla svolána uveřejněním oznámení v jednom celostátně distribuovaném deníku 30 dnů před jejím konáním, postupem upraveným ve stanovách společnosti, přijatých před 1. lednem 2001, které neidentifikovaly celostátně distribuovaný deník, v němž se oznámení o konání valné hromady uveřejňuje.
Za další otázku zásadního právního významu považuje, zda je důvodem neplatnosti usnesení valné hromady, konané za účelem zvolení nových členů představenstva a dozorčí rady, že je svolána osobami, jimž přede dnem svolání valné hromady zaniklo funkční období.
Dovolatelka dovozuje rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s hmotným právem v tom, že v článku VIII. přechodných ustanovení k zákonu č. 370/2000 Sb., v bodě 21 je normováno, že nestanoví-li tento zákon jinak, pozbývají platnosti ustanovení stanov upravující práva a povinnosti společníků nebo společnosti v rozporu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona dnem nabytí jeho účinnosti. To neplatí pro pravidla o svolání valné hromady.
Z uvedeného dle dovolatelky vyplývá, že článek 21.2 stanov, přestože odporoval ustanovení §184 odst. 4 obch. zák., ve znění účinném od 1. ledna 2001, nebyl ustanovením neplatným ve světle článku VIII., bodu 2.1 in fine. Valná hromada proto byla svolána řádně. Dovolatelka dovozuje, že i kdyby Nejvyšší soud dospěl k závěru, že byly při svolání valné hromady porušeny právní předpisy, má za to, že tyto předpisy byly porušeny jen nepodstatným způsobem, pro které by nebylo možno vyslovit neplatnost usnesení valné hromady, či že porušení nevyvolalo závažné právní následky. Proto nemůže být toto porušení ani příčinnou zamítnutí návrhu na povolení zápisu do obchodního rejstříku. Skutečnost, že došlo jen k nepodstatnému porušení práva, dovozuje dovolatelka z toho, že jmenovitá hodnota akcií na majitele představuje pouze 12% z hodnoty jejího základního kapitálu. Dále z toho, že oznámení o konání valné hromady bylo uveřejněno v nejčtenějším, celostátně distribuovaném deníku Právo. Napadené valné hromady se zúčastnilo 96,21% akcionářů, z toho akcionářů vlastnících akcie na majitele bylo přítomno 73,12%. O odvolání a volbě členů představenstva a dozorčí rady bylo rozhodnuto absolutní většinou. Za této situace nemohla mít nepřítomnost zbylých akcionářů jakýkoli vliv na výsledek rozhodnutí valné hromady. V tom směru dovolatelka poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Odon 74/96. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání i Ing. Š. K., tento však vzal dovolání podáním ze dne 30. srpna 2005 zpět. Proto Nejvyšší soud řízení o jeho dovolání zastavil.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam.
Článek VIII. bod 21 zákona č. 370/2000 Sb., určuje, že nestanoví-li tento zákon jinak, pozbývají ustanovení společenských smluv a stanov upravujících práva a povinnosti společníků nebo společnosti v rozporu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona platnosti dnem nabytí jeho účinnosti. To neplatí pro pravidla o svolávání valné hromady.
Shora odstavce citované ustanovení – zcela logicky – vychází z toho, že aby bylo možno přizpůsobit stanovy kogentní ustanovením zákona, musí být svolána valná hromada, a je tedy třeba ponechat v platnosti ta jejich ustanovení, která upravují svolání valné hromady.
Článek VIII. bod 20. zákona č. 370/2000 Sb., určuje, že společnosti jsou povinny uvést společenské smlouvy a stanovy do souladu s ustanoveními tohoto zákona do jednoho roku ode dne nabytí jeho účinnosti, pokud z jeho ustanovení nevyplývá něco jiného, jinak může soud i bez návrhu společnost zrušit a nařídit její likvidaci. Společník, který zneužije svého postavení ve společnosti nebo bude vázat přizpůsobení společenské smlouvy nebo stanov na neoprávněné výhody a v důsledku toho zmaří přizpůsobení společenské smlouvy nebo stanov požadavkům tohoto zákona, odpovídá ostatním společníkům a věřitelům společnosti za škodu, jež jim v důsledku tohoto jednání vznikla.
Z uvedeného vyplývá, že nejbližší valná hromada akciové společnosti konaná poté, co zákon č. 370/2000 Sb. nabyl účinnosti, svolaná způsobem určeným ve stanovách ve znění účinném před účinností tohoto zákona, byla povinna uvést stanovy akciové společnosti do souladu s tímto zákonem. Nic přitom nebránilo tomu, aby valná hromada za situace, kdy bylo nezbytné zvolit nové členy představenstva a dozorčí rady, rozhodla i o jejich volbě.
Neschválila-li taková valná hromada odpovídající změnu stanov, byl to důvod pro zrušení společnosti podle článku VIII. bodu 20. zákona č. 370/2000 Sb. Ani takový stav však nebránil tomu, aby společnost dříve, než došlo k jejímu zrušení, rozhodla na valné hromadě (svolané podle dosavadních stanov) o odpovídající změně stanov, čímž by odpadl důvod pro její zrušení. Za takového stavu však již valná hromada nemohla rozhodovat o jiných záležitostech, než právě o přizpůsobení stanov obchodnímu zákoníku, neboť jakýkoli jiný postup by byl obcházením úpravy svolání valné hromady akciové společnosti v obchodním zákoníku. Správným shledal dovolací soud i závěr soudu prvního stupně, podle kterého by možným řešením vzniklé situace bylo i to, že by oznámení o konání valné hromady akcionářům s akciemi na majitele, bylo uveřejněno ve všech celostátně distribuovaných denících; taková valná hromada by pak mohla rozhodovat i o jiných bodech programu než o změně stanov.
Protože odvolací soud nevzal v úvahu ustanovení čl. VIII. bodu 21 zákona č. 370/2000 Sb. a nezabýval se tím, zda byla valná hromada, která rozhodovala o jmenování nových členů představenstva a dozorčí rady, první valnou hromadou konanou poté, co vstoupil tento zákon v účinnost, je jeho právní posouzení neúplné a tedy i nesprávné.
Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. července 2006
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu