ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1686.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1686/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Tomáše Brauna v konkursní věci dlužnice P. spol. s r. o. v likvidaci, o návrhu dlužnice a věřitele C., L., zastoupeného JUDr. P. B., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, o dovolání věřitele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. července 2006, č. j. 1 Ko 272/2006-56, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. července 2006, č. j. 1 Ko 272/2006-56, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným usnesením potvrdil odvolací soud k odvolání věřitele C., L. usnesení ze dne 28. dubna 2006, č. j. 90 K 10/2006-21, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh dlužnice na prohlášení konkursu na její majetek proto, že tento majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkursu. Odvolací soud neměl za správný názor odvolatele, že při úvaze o předpokladech pro rozhodnutí podle §12a odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), má být přihlédnuto též k majetku, kterým třetí osoby zajišťují pohledávky vůči dlužníku a který je postižitelný konkursem podle §27 odst. 5 ZKV (vycházejícím z tvrzení odvolatelky, že o takový případ jde i v této věci, jelikož má vůči dlužnici pohledávku zajištěnou zástavním právem váznoucím na majetku třetí osoby).
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel včasné dovolání, namítaje, že jsou dány dovolací důvody dle §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/). V rovině dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. poukazuje dovolatel na to, že soud prvního stupně nedodržel postup předjímaný u dlužnického návrhu ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „stanovisko“), spočívající v oslovení potenciálních věřitelů dlužnice (prostřednictvím výzvy zveřejněné v Obchodním věstníku), aby se vyjádřili k tvrzené majetkové nedostatečnosti dlužnice. Naplnění dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. spatřuje dovolatel v tom, že shora citovaný názor odvolacího soudu odporuje již zmíněnému stanovisku, jakož i závěrům, jež o této otázce učinil Nejvyšší soud v usnesení z 31. května 2006, č. j. 29 Odo 707/2004-105.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Jak správně uvedl dovolatel, v usnesení č. j. 29 Odo 707/2004-105, na něž v podrobnostech odkazuje, Nejvyšší soud uzavřel, že majetkem sloužícím k uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů, jehož existence brání vydání rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku dlužníka (§12a odst. 4 ZKV), může být jako majetek patřící do konkursní podstaty i majetek ve vlastnictví jiných osob (§6 odst. 3 ZKV), včetně majetku, jímž tyto osoby zajišťují pohledávky vůči dlužníku (§27 odst. 5 ZKV). Napadené rozhodnutí proto správné není a dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem.
Uvedené platí bez zřetele k tomu, že aktivita dovolatele zjevně vychází z nesprávné představy, že v důsledku možného zániku dlužnice (výmazem z obchodního rejstříku) zanikne i zástavní právo zatěžující majetek třetích osob (Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 9. února 2006, sp. zn. 21 Cdo 1198/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2006, pod číslem 95, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého zástavní právo nezaniká, jestliže dluh odpovídající zajištěné pohledávce nemůže být uspokojen právnickou osobou jako dlužníkem proto, že zanikla bez právního nástupce).
V usnesení č. j. 29 Odo 707/2004-105 Nejvyšší soud s odkazem na závěry, jež o této otázce vyslovil pod bodem VII. stanoviska, str. 175 (351), poslední odstavec odůvodnění, rovněž uzavřel, že zamítl-li konkursní soud dlužníkův návrh na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku dlužníka, aniž před vydáním takového rozhodnutí poskytl věřitelům dlužníka možnost vyjádřit se k majetkovým poměrům dlužníka, pak zatížil konkursní řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Absenci tohoto postupu v řízení před soudem prvního stupně odvolací soud přehlédl (nápravu nezjednal), čímž uvedenou vadu přenesl i do odvolacího řízení. Dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. je tedy rovněž dán.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu dalšímu řízení (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. prosince 2006
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu