ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.232.2006.1
sp. zn. 29 Odo 232/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně E.-V. spol. s r. o., proti žalovanému F. Ž., o zaplacení částky 400.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 Cm 88/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. září 2005, č.j. 12 Cmo 149/2005-165, takto:
I. Dovolání proti výrokům rozsudku ze dne 12. září 2005, č.j. 12 Cmo 149/2005-165, jimiž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, se odmítá.
II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. září 2005, č.j. 12 Cmo 149/2005-165, se s výjimkou potvrzujícího výroku ve věci samé zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 12. září 2005, č.j. 12 Cmo 149/2005-165, změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. prosince 2004, č.j. 44 Cm 88/2003-126, ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu o zaplacení částky 387.381,30 Kč s 6% úrokem od 31. července 2001 do zaplacení zamítl, v zamítavém výroku ve věci samé ohledně částky 13.951,70 Kč s 6% úrokem z částky 12.618,70 Kč od 31. července 2001 do zaplacení jej potvrdil a ve výroku o nákladech řízení zrušil (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Odvolací soud - odkazuje na ustanovení Čl. I. §75 bodu 4 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „zákon“) - se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého „listina označená žalobkyní jako směnka“ je platnou směnkou vlastní vystavenou žalovaným ve prospěch žalobkyně. Přitom zdůraznil, že v listině je údaj místa, kde má být placeno, uveden jako sídlo žalobkyně. Problém takto určeného platebního místo spočívá v možné změně sídla právnické osoby a „není tedy přímo z listiny jasné, zda se má výstavce dostavit k placení do sídla společnosti E. V. spol. s r. o. existujícího v den splatnosti směnky nebo do sídla existujícího v den vystavení směnky“. Ačkoli je na jiném místě listiny, u vyznačení remitenta, konkretizováno sídlo žalobkyně - Ch. 3, není podle odvolacího soudu zřejmé, zda platebním místem je právě sídlo „vypsané u osoby remitenta“.
Jelikož platební místo není dostatečně určité a „tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu právního úkonu“ (§41 občanského zákoníku - dále jen „obč. zák.“), není předložená listina „pro rozpor s §37 odst. 1 obč. zák.“ platnou směnkou.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení „§238 odst. 1 písm. a)“ občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka shledává nesprávným právní závěr odvolacího soudu o neplatnosti směnky z důvodu neurčitě uvedeného platebního místa a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
S přihlédnutím k tomu, že dovolatelka výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním ve všech jeho výrocích, zabýval se Nejvyšší soud především tím, zda dovolání je přípustné proti těm částem výroku, kterými odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustným Nejvyšší soud neshledal dovolání ani v části směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé. Je tomu tak proto, že uvedeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 13. 951,70 Kč s příslušenstvím, přičemž podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Jelikož vady řízení, k jejichž existenci u přípustného dovolání dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, přezkoumal Nejvyšší soud - jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením - správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle Čl. I., §75 zákona vlastní směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce.
Otázkou označení platebního místa na směnce se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. 29 Odo 1053/2004. Přitom formuloval a odůvodnil závěr, od něhož nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci a na nějž v podrobnostech odkazuje, že je-li na směnce určitě a srozumitelně vyznačeno sídlo věřitele a údaj o tom, že sídlo věřitele je místem, kde má být placeno, neobstojí právní závěr o neplatnosti směnky „pro neurčitost platebního místa“. Možnou změnu sídla věřitele v době po vystavení směnky pak nepovažoval pro posouzení platnosti směnky za významnou.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem je s výše uvedeným judikatorním závěrem v rozporu, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu s výjimkou potvrzujícího výroku ve věci samé zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2006
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu