ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.347.2006.1
sp. zn. 29 Odo 347/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně JUDr. J. L., jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně K. b. P., a. s. - v likvidaci, proti žalované L. V., o zaplacení částky 3,543.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 411/2000, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2005, č.j. 6 Cmo 467/2004-45, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2005, č.j. 6 Cmo 467/2004-45 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. listopadu 2004, č.j. 19 Cm 411/2000-21, se ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka, zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - potvrdil usnesení ze dne 15. listopadu 2004, č.j. 19 Cm 411/2000-21, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně JUDr. J. L., správkyně konkursní podstaty úpadkyně K. b. P., a. s. - v likvidaci vstoupila společnost C. I. L., (dále též jen „společnost“).
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že přechod práv a povinností k pohledávce, jejíž zaplacení je předmětem sporu, byl doložen smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 29. února 2000 mezi žalobkyní a I. K., a. s., jež tuto smlouvu uzavřela jako komisionář pro společnost jako komitenta, přičemž společnost se vstupem do řízení souhlasila.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka zastává názor, že žalobkyni žádná pohledávka nevznikla, neboť podle smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 16. května 1995 zúčtováním ceny nájemného zanikl závazek ze smlouvy o úvěru, jehož zaplacení je předmětem sporu. Odvolacímu soudu vytýká, že nevzal v úvahu ani porušení ustanovení §526 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) žalobkyní, která postoupení pohledávky žalované bez zbytečného odkladu neoznámila, žalovaná tak má dosud právo podle ustanovení §526 odst. 1 obč. zák. plnit postupiteli. Vyjadřuje přesvědčení, že postoupení pohledávky je neplatné, neboť nebylo-li soudem rozhodnuto o výši pohledávky, nejde o pohledávku způsobilou k postoupení.
Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 o. s. ř. (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se již týká posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku.
Výhrada žalované, že pohledávka nemohla být postoupena, neboť dosud nebyla soudem zjištěna její existence a výše, je zjevně neopodstatněná.
Přesto rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyní předložená smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. února 2000 odkazuje co do specifikace postupovaných pohledávek na přílohy 1a a 1b, které ale nebyly ke smlouvě připojeny, ani následně do spisu doloženy; přitom bez těchto příloh nelze přijmout závěr, zda byly postoupeny pohledávky, které jsou předmětem řízení v dané věci. Jestliže tak soudy obou stupňů přesto učinily, pominuly skutečnosti významné pro rozhodnutí o návrhu na vstup nabyvatele práva (společnosti) do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.) a jejich právní posouzení věci je neúplné a tudíž i nesprávné.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které neobstálo rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud (ve stejném rozsahu) i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V další fázi řízení soud prvního stupně neopomene zabývat se otázkou, zda mezi tvrzenou nabyvatelkou práva (společností) a I. K., a. s. byla skutečně uzavřena komisionářská smlouva. Současně prověří, zda osoba, jejíž vstup do řízení je navržen, má způsobilost být účastníkem řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2004, sp. zn. 32 Odo 1050/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2004, pod číslem 24).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. března 2006
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu