ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.409.2005.1
sp. zn. 29 Odo 409/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci navrhovatelky 2. s. p. i. f., a. s., za účasti MUDr. J. V., o výmaz navrhovatelky z obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 2165, o dovolání MUDr. J. V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2004, č. j. 7 Cmo 475/2004-287, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2000, č. j. F 17287/2000, F 24387/2000/ B 2165-199, kterým tento soud rozhodl o zápisu výmazu 2. s. p. i. f., a. s. (dále jen „investiční fond“) do obchodního rejstříku z důvodu přeměny na otevřený podílový fond.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že proces přeměny investičního fondu byl zahájen rozhodnutím valné hromady ze dne 30. června 1999 o přeměně na otevřený podílový fond. Z notářského zápisu z této valné hromady plyne, že valná hromada byla usnášení schopná a pro schválení přeměny hlasovalo 99,99% hlasů přítomných akcionářů, přičemž podle §35j odst. 1 zákona č. 248/1992 Sb., je pro přijetí takového rozhodnutí nutný souhlas dvou třetin hlasů přítomných akcionářů. Komise pro cenné papíry vydala pro investiční fond dne 16. února 2000 rozhodnutí o udělení povolení k vydávání podílových listů a o odnětí povolení ke vzniku investičního fondu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 25. února 2000, a proto bylo možno podle §35j odst. 7 a 8 zákona č. 248/1992 Sb. provést výmaz investičního fondu z obchodního rejstříku. Městský soud v Praze vydal rozhodnutí o výmazu investičního fondu z důvodu jeho přeměny na otevřený podílový fond z obchodního rejstříku dne 28. dubna 2000.
Dále odvolací soud konstatoval, že ustanovení §35j zákona č. 248/1992 Sb. bylo s účinností od 5. března 2004 doplněno o odstavec 10, podle kterého, pokud rozhodnutí Komise pro cenné papíry o odnětí povolení k činnosti investičního fondu a o udělení povolení k vydávání podílových listů za účelem vytvoření otevřeného podílového fondu nabylo právní moci, nastávají účinky přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond dnem, kdy je investičnímu fondu doručeno rozhodnutí soudu, kterým se povoluje výmaz. Investičnímu fondu bylo toto rozhodnutí doručeno dne 28. dubna 2000. Zákon výslovně stanoví, že z důvodu ochrany práv podílníků nelze přeměnu investičního fondu na otevřený podílový fond zpochybnit ani u řízení započatých přede dnem účinnosti zákona, tj. přede dnem 5. března 2004. Z uvedeného plyne, že citované ustanovení se vztahuje i na dané řízení, které bylo zahájeno podáním navrhovatelky dne 2. března 2000.
Dnem 1. května 2000 proto nastaly účinky přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond. Dovolání akcionáře přeměněného investičního fondu, resp. podílníka vzniklého otevřeného podílového fondu proti rozhodnutí rejstříkového soudu o povolení výmazu investičního fondu již ze zákona nemůže účinky přeměny, která proběhla v souladu se zákonem č. 248/1992 Sb., zpochybnit.
Dále odvolací soud uvedl, že práva akcionáře jsou zákonem chráněna tak, že podle §136 odst. 13 zákona č. 189/2004 Sb., může po právní moci usnesení o výmazu investičního fondu z obchodního rejstříku pokračovat v řízení o neplatnost usnesení o přeměně, pokud dojde ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody podle §136 odst. 14 zákona č. 189/2004 Sb.
A konečně odvolací soud uzavřel, že neshledal podmínky pro připuštění dovolání. Otázkou účastenství akcionáře v řízení o výmaz investičního fondu z obchodního rejstříku za situace, kdy podal návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o přeměně, se již Nejvyšší soud zabýval např. v rozhodnutí ze dne 1. září 2002, sp. zn. 29 Odo 43/2002, 29 Odo 44/2002, 29 Odo 124/2002. Otázkou právního nástupnictví zaniklého investičního fondu se Nejvyšší soud zabýval např. v usnesení ze dne 11. prosince 2001, sp. zn. 29 Odo 536/2001.
Proti usnesení odvolacího soudu podal MUDr. J. V. dovolání. Co do jeho přípustnosti odkazuje na ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž poukazuje na to, že odvolací soud o připuštění dovolání vůbec nerozhodl. Co do důvodů namítá nesprávné právní posouzení věci.
Tvrdí, že soud při posuzování věci použil jinou právní úpravu, než která platila ke dni rozhodování soudu prvního stupně a vycházel z právní úpravy, která je a i k datu rozhodování odvolacího soudu, byla zrušena. Dále dovolatel tvrdí, že odvolací soud nerespektoval závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaném k dovolání účastníka v předmětné věci dne 21. srpna 2003, pod č. j. 29 Odo 874/2002-282.
Dovolatel rovněž namítá, že právní úprava obsažená v ustanovení §136 odst. 13 zákona č. 189/2004 Sb., je kromě protiústavního přechodu závazků na podílníky také nesmyslná, neboť její jednotlivá ustanovení jsou ve vzájemném přímém rozporu. Poukazuje na to, v čem uvedený rozpor spatřuje a v čem spatřuje nezákonnost rozhodnutí o přeměně investičního fondu na otevřený podílový fond.
Dovolatel vytýká rejstříkovému soudu i to, že nenařídil jednání podle ustanovení §200d odst. 2 o. s. ř., ač tak byl povinen učinit.
Zejména pak dovolatel poukazuje na to, že pravomocným rozhodnutím o výmazu společnosti před ukončením dovolatelem vedených soudních řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady investičního fondu a jeho přeměně na otevřený podílový fond a o vyslovení neplatnosti přeměny, nastala taková situace, v níž je účastníkovi znemožněno domoci se svých tvrzených práv. Rozhodnutí rejstříkového soudu o výmazu investičního fondu z obchodního rejstříku navíc nebylo dovolateli doručeno. Takový postup soudu je podle dovolatele v hrubém rozporu s právem účastníka na spravedlivý proces.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2000) je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku významnou nejen pro rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně popřípadě o případ, kdy napadené rozhodnutí řeší určitou právní otázku v rozporu s publikovanou judikaturou, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Mimo předpokladu včasného návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání (který byl v dané věci naplněn) může být dovolání ve smyslu citovaného ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Zásadní právní význam dovolací soud neshledal.
Již v rozhodnutí ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 39/2005, od kterého nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci, Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodl-li odvolací soud poté, co nabyl účinnosti zákon č. 189/2004 Sb., o potvrzení usnesení, kterým rejstříkový soud rozhodl o povolení výmazu investičního fondu z obchodního rejstříku z důvodu jeho přeměny na otevřený podílový fond, je jeho rozhodnutí správné. V uvedeném usnesení (ve kterém byl dovolatel účastníkem řízení) a v rozhodnutích, na která odkázal odvolací soud, se dovolací soud vypořádal i se všemi dalšími námitkami dovolatele, zejména s námitkou zmatečnosti podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a s námitkou protiústavnosti úpravy, podle které rozhodoval odvolací soud.
Další otázky předestřené dovolatelem již Nejvyšší soud posoudil v rozhodnutích, na která odkazuje odvolací soud. Pokud pak dovolatel namítá, že mu nebylo doručeno rozhodnutí soudu prvního stupně, nemá tato námitka za situace, kdy proti tomuto rozhodnutí podal odvolání a následně proti rozhodnutím odvolacího soudu dvě dovolání a soudy s ním jednaly jako s účastníkem řízení a umožnily mu vykonávat práva účastníka, žádnou právní relevanci.
Tvrdí-li pak dovolatel, že odvolací soud založil své rozhodnutí na již zrušeném ustanovení §35j odst. 10 zákona 248/1992 Sb., není jeho tvrzení správné. Odvolací soud sice zrekapituloval vývoj uvedené právní úpravy, jak však patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí (s. 5 odst. 3), vycházel z obou úprav, které se na projednávanou věc postupně vztahovaly, tj. z ustanovení §35j odst. 10 zákona č. 248/1992 Sb. i ustanovení §136 odst. 13 zákona č. 189/2004 Sb.
Protože dovolací soud neshledal ani jiný z důvodů přípustnosti dovolání, není dovolání přípustné a dovolací soud je proto podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. (analogicky), neboť dovolatel procesně způsobil, že dovolací soud dovolání odmítl a ze spisu se nepodává, že by navrhovatelce, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
S ohledem na to, že navrhovatelka byla ke dni 1. května 2000 vymazána z obchodního rejstříku, rozhodl dovolací soud o náhradě nákladů dovolacího řízení jak je uvedeno ve výroku.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2006
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu