ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.486.2006.1
sp. zn. 29 Odo 486/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce P. M., proti žalovaným 1) R. s. s., spol. s r. o., 2) K. N., a 3) Z. F., o zaplacení částky 5,800.000,- Kč ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Sm 153/2000, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. prosince 2005, č.j. 7 Cmo 8/2005-114, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. prosince 2005, č.j. 7 Cmo 8/2005-114, odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a čl. I. §14 odst. 1 a §11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“), potvrdil usnesení ze dne 16. srpna 2004, č.j. 5 Sm 153/2000-67, jímž Krajský soud v Brně vyhověl návrhu žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupila společnost „V. M., spol. s r. o. M.“ (po změně obchodní firmy „T. W., spol. s r. o.“), (dále jen „společnost“, popř. „nabyvatelka práva“).
Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, podle kterého po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod práva na jiného (dne 12. června 2004 byla směnka indosována na společnost), přičemž společnost (nabyvatelka práva) se vstupem do řízení souhlasila. Přitom zdůraznil, že i kdyby bylo podání, jímž společnost vyslovila souhlas se vstupem do řízení na místo žalobce, učiněno až po rozhodnutí soudu prvního stupně, byly by předpoklady pro vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. - byť dodatečně - splněny. Jelikož při rozhodování o vstupu do řízení podle §107a o. s. ř. se soud otázkou, zda tvrzené právo bylo skutečně převedeno na jiného, nezabývá, shledal odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným.
Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatel polemizuje s právním názorem odvolacího soudu, podle něhož mohla nabyvatelka práva udělit souhlas se vstupem do řízení na místo žalobce až po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Současně zpochybňuje platnost indosace směnky a odvolacímu soudu vytýká, že se touto otázkou nezabýval, v důsledku čehož zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Nejvyšší soud již v rozhodnutích uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvod se odchýlit ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě, zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé.
Nezkoumal-li odvolací soud platnost indosamentu nelze mu v tomto směru nic vytknout.
Správnost rozhodnutí odvolacího soudu pak není způsobilá zpochybnit ani výhrada dovolatele, že nabyvatelka práva se vstupem do řízení na místo žalobce vyslovila souhlas až v době po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně.
Závěr, podle kterého odvolací soud ve smyslu ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř. přihlédne i k tomu, že předpoklady pro připuštění vstupu indosatáře do řízení na místo původního žalobce byly splněny až po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, totiž Nejvyšší soud vyslovil již v usnesení ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1083/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2006, pod číslem 5.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž z obsahu spisu se nepodává ani existence vad, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2006
JUDr. Petr G e m m e l, v. r.
předseda senátu