ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.496.2002.1
sp. zn. 29 Odo 496/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužnice P. spol. s r .o., o návrhu věřitelů A) S. spol. s r. o., B) O. B. H. a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 91 K 54/98, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. května 1999, č. j. 1 Ko 156/99 - 79, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. května 1999, č. j. 1 Ko 156/99 - 79, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. května 1999, č. j. 1 Ko 156/99 - 79, odmítl - odkazuje na ustanovení §204 odst. 1 a §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - jako opožděné odvolání dlužnice proti usnesení ze dne 9. prosince 1998, č. j. 91 K 54/98 - 51, jímž Krajský obchodní soud v Praze prohlásil konkurs na majetek dlužnice.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání, namítajíc, že odvolání podala včas. Konkrétně poukazovala na to, že o prohlášení konkursu se dozvěděla až 28. prosince 1998, kdy její jednatel osobně převzal usnesení o prohlášení konkursu u Krajského obchodního soudu v Praze. Odvolání podané 11. ledna 1999 má z tohoto pohledu za včasné. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že usnesení o prohlášení konkursu obdržela již 21. prosince 1998, kdy bylo doručeno na adresu jejího sídla, s tím, že tam zásilku převzala dovolatelce neznámá osoba. Dovolatelka proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání je ve smyslu §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. přípustné a je i důvodné.
Po obsahové stránce (co do nesouhlasu s výsledky šetření odvolacího soudu o včasnosti odvolání) jsou dovolací námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Jak je patrno ze spisu, usnesení o prohlášení konkursu bylo (jako písemnost určená do vlastních rukou adresáta) doručeno na adresu sídla dlužnice dne 21. prosince 1998, přičemž převzetí písemnosti je stvrzeno nečitelným podpisem (srov. doručenku u č.l. 54). Součástí spisového materiálu pak již v době podání návrhu na prohlášení konkursu byl „zápis o vyklizení nebytových prostor“ ze dne 17. dubna 1998, podle kterého k datu pořízení zápisu vyklidila dovolatelka veškeré prostory, které do 30. června 1997 užívala na základě smlouvy o podnájmu nebytových prostor ze dne 19. července 1995 uzavřené mezi S. spol. s r.o. jako nájemkyní a dovolatelkou jako podnájemkyní, na adrese „P., K. n. 17“.
K prokázání důvodů dovolání bylo provedeno dokazování výslechem osob a listinami.
Z výpovědi svědkyně R. K., poštovní doručovatelky, soud zjistil, že okolnosti doručování předmětné zásilky si konkrétně nevybavuje. Kanceláře dovolatelky se nacházely v suterénu budovy, přičemž bývalo obtížné v nich někoho zastihnout. Při doručování zásilek adresovaných „firmám“, postupovala tak, že zásilku doručila kterékoliv fyzické osobě, jež se vyskytovala v kanceláři adresáta. Oprávnění osob přebírat zásilky nijak neověřovala. Měla-li společnost razítko, vyžadovala jeho otisk na doručenku a doručovací kartu. Dovolatelka však razítko neměla. Kdo v daném případě zásilku převzal, svědkyně neví.
Z účastnické výpovědi JUDr. P. B. jednatele dovolatelky, soud zjistil, že v prosinci 1998 již dovolatelka neměla fungující sídlo na adrese P., K. n. 17, neboť nájem těchto prostor jí skončil 30. června 1997. Písemnosti adresované dovolatelce dříve přebírala pracovnice dovolatelky Z. G. jejíž pracovní poměr skončil v roce 1997. V roce 1998 již dovolatelka neměla žádné zaměstnance. Po opuštění pronajatých prostor v roce 1997 bylo na vrátnici domu v P., K. n. 17, ústně oznámeno, že zásilky určené dovolatelce mají být dosílány na adresu bydliště jednatele dovolatelky, kde byla za tím účelem zřízena listovní schránka. I v době, kdy měla dovolatelka zaměstnance, přebíral zásilky určené do vlastních rukou pouze jednatel dovolatelky a v případě jeho nepřítomnosti, byly ukládány na poště. Jmenovaný popřel, že by podpis na doručence nebo na doručovací kartě byl jeho podpisem.
Z kopie listovní doručovací karty z 21. prosince 1998 bylo zjištěno, že pod číslem 32 je u zásilky pošty Praha 2 číslo 07274 adresované společnosti P. záznam o doručení zásilky dne 21. prosince 1998.
Z dopisu ze dne 15. května 1997 označeného jako „Výpověď podnájmu ze smlouvy o podnájmu nebytových prostor“ bylo zjištěno, že dovolatelka obdržela k 30. červnu 1997 výpověď z podnájmu nebytových prostor v P., K. n. 17.
Podle ustanovení §48 o. s. ř., písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo právnickým osobám, doručují se pracovníkům oprávněným za orgány nebo právnické osoby přijímat písemnosti. Není-li jich, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo právnickou osobu jednat, ostatní písemnosti kterémukoli jejich pracovníku, který písemnosti přijme (odstavec 1). Jestliže se nepodaří doručit právnické osobě písemnost jí určenou ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když adresát se o tom nedozvěděl (odstavec 2).
Na základě dokazování provedeného v dovolacím řízení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v době, kdy jí mělo být doručeno usnesení o prohlášení konkursu na její majetek, dlužnice na adrese P., K. n. 17 v prosinci 1998 již fakticky nesídlila Uvedené dokládá především výše citovaná výpověď, jež odpovídá údajům obsaženým v zápise o vyklizení nebytových prostor a výpovědi jednatele dovolatelky.
Na řádný postup pošty při doručení písemnosti pak nelze usuzovat ani na základě zjištění učiněných z výpovědi svědkyně K., jež potvrdila, že oprávnění osob pohybujících se v prostorách na uvedené adrese, písemnosti určené do vlastních rukou dlužnice převzít nikterak neověřovala.
Odtud lze uzavřít, že za řádné doručení usnesení o prohlášení konkursu lze pokládat teprve doručení spojované s datem 28. prosince 1998, kdy dovolatelka písemnost převzala u soudu, když na adrese dovolatelčina sídla se - jak plyne ze zjištění shora – žádná osoba oprávněná převzít za dovolatelku písemnost, nenacházela.
Odvolání, které dlužnice podala u soudu osobně 11. ledna 1999, je tedy včasné. a dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1,2 a 5 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. června 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu