ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.555.2005.1
sp. zn. 29 Odo 555/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci, proti žalovanému JUDr. F. Č., o zaplacení částky 1,000.000,- Kč ze směnky s postižními právy, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 97/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. února 2005, č. j. 4 Cmo 149/2004 - 114, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“) - vyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila F. T. B. V., (dále jen „společnost“).
Odvolací soud konstatoval, že v průběhu odvolacího řízení, podáním doručeným soudu dne 3. června 2004, žalobkyně soudu sdělila, že převedla směnku znějící na směnečnou sumu 9,477.527,- Kč indosamentem na společnost a navrhla, aby tato jako nabyvatel pohledávky vstoupila do řízení na její místo. K návrhu doložila fotokopii směnky na řad, znějící na směnečný peníz 9,477.527,- Kč. Společnost se vstupem do řízení na straně žalobkyně vyslovila souhlas.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. V dovolání výslovně neuvádí, pro který z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. je podává. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – tedy uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a namítá rovněž nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Dovolatel tvrdí, že vydání usnesení, kterým se připouští, aby na místo dosavadního žalobce vstoupil do řízení nový žalobce, musí předcházet dvě procesní podání – návrh dosavadního žalobce, aby namísto něj do řízení vstoupil nabyvatel práva, které je předmětem řízení a souhlas nového žalobce se vstupem do řízení, přičemž tato dvě procesní podání zákon vymezuje jako dva samostatné procesní úkony dvou osob. Rozhodl-li soud na základě jednoho procesního podání uskutečněného dvěma osobami, zatížil tak podle dovolatele řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatel dále namítá, že soud napadené usnesení vydal na základě posouzení pouhé prosté kopie žalované směnky, v čemž spatřuje další vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
A konečně dovolatel zpochybňuje indosament organizační složky majitele směnky.
Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.
Podle ustanovení §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Nejvyšší soud již v usneseních uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě, zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé.
Ohledně námitky, že indosament dle odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu „vyhotovila organizační složka původní žalobkyně“, což zákon č. 191/1950 Sb., nepřipouští, dovolací soud uzavírá, že posouzení takové námitky soudu v rámci posuzování procesního nástupnictví, jak shora uvedeno, nepřísluší, neboť jde o posuzování věci samé.
Pokud pak dovolatel namítá, že odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění, že byla žalovaná směnka převedena na základě posouzení prosté kopie této směnky, není ani toto jeho tvrzení správné, neboť odvolací soud vycházel z fotokopie směnky, na které soud prvního stupně vyznačil, že se jak na lícové, tak na rubové straně shoduje s originálem založeným v jeho trezoru.
Důvodná není ani námitka, že vydání usnesení, kterým se připouští, aby na místo dosavadního žalobce vstoupil do řízení nový žalobce, musí předcházet dvě procesní podání – návrh dosavadního žalobce, aby namísto něj do řízení vstoupil nabyvatel práva, které je předmětem řízení a souhlas nového žalobce se vstupem do řízení, přičemž tato dvě procesní podání zákon vymezuje jako dva samostatné procesní úkony dvou osob.
K tomu, aby mohl soud vyhovět návrhu na vstup nového žalobce do řízení namísto žalobce dosavadního, požaduje ustanovení §107a o. s. ř. aby takový postup dosavadní žalobce navrhl a ten, kdo má vstoupit na místo žalobce, s takovým postupem souhlasil. To je v projednávané věci splněno, přičemž není podstatné, zda návrh dosavadního žalobce a souhlas budoucího žalobce je na téže listině, či na dvou listinách.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. srpna 2006
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu