ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.594.2006.1
sp. zn. 29 Odo 594/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce J. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. K., o zaplacení částky 32.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Sm 113/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2005, č. j. 7 Cmo 436/2005-20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. července 2005, č. j. 17 Sm 113/2005-14, odmítl námitky podané žalovaným proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 6. června 2005, č. j. 17 Sm 113/2005-11 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného usnesením ze dne 29. září 2005, č. j. 7 Cmo 436/2005-20, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), když se ztotožnil s jeho závěrem o opožděnosti námitek a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že žalobce mu částku 32.000,- Kč nepůjčil, směnka byla podepsána pod nátlakem a údaje v ní uvedené jsou smyšlené. Směnečný platební rozkaz si vyzvedl do data uvedeného na doručence a následující pracovní den podal přímo u Krajského soudu v Ostravě námitky.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Ustanovení §237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (a usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost, však usnesením „ve věci samé“ není. Dovolání žalovaného tak není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř.
Přípustností dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost podle ustanovení §175 odst. 3 o. s. ř., se ostatně Nejvyšší soud zabýval již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 proti takovému výroku, není přípustné.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. dubna 2006
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu