ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.634.2006.1
sp. zn. 29 Odo 634/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci návrhu na povolení zápisu změn „A. P. – L., společnosti s ručením omezeným“, do obchodního rejstříku, vedené u soudu prvního stupně Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. C 1140, o dovolání Z. a. v P. – v likvidaci, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 2005, č. j. 7 Cmo 426/2004-376, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Výrokem II. v záhlaví označeného usnesení odvolací soud mimo jiné pod písmenem c) změnil na základě odvolání navrhovatelky zamítavé usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. června 2004, č. j. Spz 1012/1993/ C 1140-331, tak, že rozhodl o výmazu předmětu podnikání v rozsahu uvedeném ve výroku a o zápisu nového předmětu podnikání v rozsahu uvedeném ve výroku, o výmazu výše základního kapitálu 100.000,- Kč a zápisu nové výše základního kapitálu 700.000,- Kč, o zápisu nových jednatelů a o změně v zápisu společníků společnosti.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že navrhovatelka „dokladovala“ změny navrhované k zápisu do obchodního rejstříku rozhodnutím jediného společníka – Z. d. v P. ze dne 13. ledna 1993, jednajícího Ing. Z. P. a L. J. – předsedou a členem představenstva družstva. Jediný společník dne 13. ledna 1993 v působnosti valné hromady prostřednictvím svých statutárních „zástupců“ rozhodl o změně a doplnění notářského zápisu, jímž byla uzavřena společenská smlouva tak, že na základě svého písemného prohlášení o přistoupení ke společnosti a závazku ke složení vkladu ve výši 20.000,- Kč se stávají přistupujícími společníky v tomto rozhodnutí konkrétně identifikované osoby (celkem 30). Dále rozhodl, že základní jmění společnosti činí 700.000,- Kč a každý přistupující společník se na základním jmění bude podílet vkladem ve výši 20.000,- Kč a že společnost zřizuje ke své činnosti orgány: valnou hromadu, jednatele a dozorčí radu. Dále pak určil jejich působnost a konkrétně uvedl, že jednateli jsou K. H., Z. Ch., R. L., V. M. a S. P. a členy dozorčí rady V. P., K. P., M. H. a J. S. Závěrem stanovil, že platnost „změny společenské smlouvy“ nastává dnem podpisu prohlášení o přistoupení ke společenské smlouvě všemi společníky a že se tato změna stává nedílnou součástí společenské smlouvy.
Obchodní zákoník ve znění účinném v rozhodné době, tj. v době, kdy jediný společník učinil rozhodnutí o změně zakladatelské listiny, nestanovil žádné konkrétní náležitosti takového rozhodnutí, ani ve vztahu ke zvýšení základního jmění. Rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady je právním úkonem, který je třeba posuzovat podle jeho obsahu. Podle názoru odvolacího soudu je z obsahu rozhodnutí jediného společníka ze dne 13. ledna 1993 zřejmé, že tímto rozhodnutím označeným jako „změna společenské smlouvy“, rozhodl o zvýšení základního jmění navrhovatelky na částku 700.000,- Kč vklady celkem třiceti konkrétně určených přistupujících společníků s tím, že ke změně společenské smlouvy dojde až dnem podpisu prohlášení o přistoupení ke společenské smlouvě všemi určenými přistupujícími společníky. Je také nepochybné, že tímto rozhodnutím určil jednatele společnosti, resp. že společnost bude mít celkem pět konkrétně určených jednatelů a také nově rozhodl o zřízení dozorčí rady společnosti a určil čtyři její členy. Dle názoru odvolacího soudu tedy navrhovatelka předloženou listinou dostatečně prokázala, že jediný společník platně rozhodl o zvýšení základního jmění, o jmenování pěti jednatelů a o jmenování čtyř členů dozorčí rady.
Navrhovatelka přiložila k návrhu též prohlášení všech třiceti přistupujících společníků o přistoupení ke společenské smlouvě a o převzetí závazku ke vkladu do základního jmění v částce 20.000,- Kč, na níž byly podpisy přistupujících společníků ve dnech 18. a 19. ledna 1993 ověřeny. Ke změně společenské smlouvy tedy došlo dne 19. ledna 1993. Navrhovatelka rovněž celkem třiceti pokladními složenkami prokázala, že všichni přistupující společníci řádně své vklady ve dnech 18. až 21. ledna 1993 složili na účet společnosti u banky. Dnem 19. ledna 1993 tedy řádně došlo ke zvýšení základního jmění společnosti o 600.000,- Kč, na částku 700.000,- Kč, a bylo také prokázáno, že všichni přistoupivší společníci své vklady do základního kapitálu společnosti splatili. Dnem 19. ledna 1993 tedy také nabylo platnosti rozhodnutí jediného společníka o jmenování jednatelů a členů dozorčí rady.
Dále odvolací soud uzavřel, že podle přechodných ustanovení článku II, bodu 10 zákona č. 142/1996 Sb., musí členové představenstva a dozorčí rady splňovat ke dni účinnosti tohoto zákona požadavky podle ustanovení §194 odst. 7 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jinak jejich funkce zaniká dnem 31. prosince 1996. Z toho vyplývá, že osoby, které se staly jednateli před 1. červencem 1996 či členy dozorčí rady, musí prokázat, že jsou bezúhonné a že u nich nejsou dány překážky výkonu jejich funkce. V rámci odvolacího řízení předložila navrhovatelka soudu listinné doklady, prokazující, že jednatelé K. H., Z. Ch., R. L., V. M. a S. P., splňují zákonem stanovené podmínky pro výkon funkce. Protože byly splněny podmínky pro povolení požadovaného zápisu změny výše základního kapitálu, zápisu třiceti společníků s vklady ve výši 20.000,- Kč a všech pěti jednatelů společnosti do obchodního rejstříku, odvolací soud v této části návrhu vyhověl.
Navrhovatelka se rovněž domáhala zápisu změny předmětu podnikání tak, aby byly vymazány všechny dosud zapsané předměty podnikání a byly zapsány nové předměty podnikání tak, aby odpovídaly znění předložených šesti živnostenských listů a jedné koncesní listiny, vydaných pro dosud zapsané činnosti v rozsahu podle živnostenského zákona. Odvolací soud z výpisu z veřejné části Ústřední evidence podnikatelů podnikajících podle živnostenského zákona uveřejněném na internetu zjistil, že živnostenská oprávnění ke třem předmětům podnikání navrhovaným k zápisu, a to k činnosti opravy vysokozdvižných vozíků vyjma vyhražených zdvihacích zařízení, stavba strojů s mechanickým pohonem a silniční motorová doprava nákladní již v minulosti zanikla. Protože k těmto třem předmětům podnikání nemá navrhovatelka ke dni rozhodnutí odvolacího soudu platné živnostenské oprávnění, odvolací soud návrh v tomto rozsahu zamítl. Zbývající činnosti navržené k zápisu do obchodního rejstříku odpovídají obsahově činnostem uvedeným v zakladatelské listině a dosud zapsaným jako předmět podnikání a navrhovatelka doložila živnostenské oprávnění k nim, proto odvolací soud rozhodl o provedení odpovídající změny předmětu podnikání v obchodním rejstříku.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo Z. a. v P. – v likvidaci dovolání. V dovolání výslovně uvádí, že směřuje proti výroku II. písmenu c) usnesení odvolacího soudu. Tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud neaplikoval v daném případě zákon č. 42/1992 Sb. (dále jen „transformační zákon“), a proto nesprávně posoudil platnost právního úkonu označeného jako „změna společenské smlouvy“ ze dne 13. ledna 1993. Odvolací soud tento úkon posuzoval nikoli podle jeho názvu, ale podle jeho obsahu. S právním posouzením tohoto úkonu se dovolatelka neztotožňuje. Uvádí, že jediným zakladatelem a společníkem navrhovatelky bylo od samého počátku Z. a. v P. (nyní Z. a. v P. – v likvidaci, dále též jen „a.“) tj. dovolatel se 100% obchodním podílem odpovídajícím vkladu do základního jmění 100.000,- Kč. V souladu s transformačním zákonem bylo Z. a. v P. povinno nejpozději do jednoho roku od účinnosti transformačního zákona schválit transformační projekt anebo, pokud se mělo přeměnit na jinou právnickou osobu, podat ve lhůtě šedesáti dnů ode dne schválení transformačního projektu návrh na zápis do obchodního rejstříku. Do doby schválení transformačního projektu bylo autodružstvu v souladu s ustanovením §30 odst. 1 písm. c) transformačního zákona zakázáno nakládat se svými majetkovými účastmi na podnikání právnických osob.
Vzhledem k tomu, že autodružstvo nepožádalo o provedení změn ve lhůtě podle §12 transformačního zákona a nestalo se tak ani po výzvě soudu, rozhodl Krajský soud v Plzni o tom, že se dovolatel ruší a nařizuje se jeho likvidace.
Dovolatel považuje, s odkazem na výše uvedené, změnu společenské smlouvy ze dne 13. ledna 1993 za absolutně neplatný právní úkon podle ustanovení §39 občanského zákoníku, a to pro rozpor se zákonem nebo proto, že zákon obchází. Dovolatel konstatuje, že počínaje dnem 11. listopadu 1991 byli jednateli navrhovatelky Ing. Z. P. a L. J., kteří byli současně členy statutárního orgánu dovolatele. Podle dovolatele je proto nepochybné, že v době, kdy jako jediný společník prováděl změnu společenské smlouvy (13. ledna 1993), musela být těmto statutárním orgánům známa skutečnost, že nebyl oprávněn takové úkony provádět, protože jim bylo známo, že neučinil žádné kroky k transformaci družstva.
Neplatnost změny společenské smlouvy dovozuje dovolatel i z článku V. odstavce 1 společenské smlouvy, ze kterého podle něj vyplývá, že „akt přistoupení ke společenské smlouvě by byl přistupujícími společníky vykonán na základě dosud neplatného rozhodnutí o zvýšení základního jmění“. Z uvedeného plyne, že navrhovatelka nepředložila soudu platné rozhodnutí jediného společníka o jmenování jednatelů, ani o zvýšení základního jmění, na základě kterého by zájemci mohli přejímat závazky k novým vkladům.
Dále pak dovolatel uvádí, že ani nově přistupující společníci nebyli přesvědčeni o tom, že se společníky stali a podle toho se také chovali. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Navrhovatelka ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu závěrů odvolacího soudu.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda je dovolatel, jako jediný společník navrhovatelky, osobou oprávněnou podat dovolání, tj. zda je účastníkem rejstříkového řízení za stavu, kdy, jak správně uzavřel odvolací soud, se v řízení použije občanský soudní řád ve znění do 31. prosince 2000.
Otázku, zda je účastníkem řízení o zápisu změn týkajících se akciové společnosti do obchodního rejstříku akcionář, již Nejvyšší soud vyřešil v rozhodnutí ze dne 17. listopadu 1997, sp. zn. 1 Odon 3/97, a zodpověděl ji záporně. Toto usnesení Nejvyššího soudu přitom přezkoumal Ústavní soud, který usnesením ze dne 18. května 1999, sp. zn. I ÚS 185/98 (uveřejněným v příloze III časopisu Soudní judikatura, ročník 1999, pod pořadovým číslem 15), ústavní stížnost odmítl.
Ústavní soud uzavřel, že v rejstříkovém řízení se nerozhoduje o právech nebo povinnostech akcionářů, ale pouze o právech nebo povinnostech podnikatelského subjektu zapsaného či zapisovaného do obchodního rejstříku, s tím, že pro případ, že by práva těchto osob mohla být dotčena nezákonností rozhodnutí, na jehož základě k příslušnému zápisu do obchodního rejstříku dochází, poskytuje zákon ochranu těmto právům tam, kde to považuje za potřebné, jiným způsobem (ustanovení §131 odst. 1 a §183 obch. zák.). Ústavní soud se pak ztotožnil se závěrem Nejvyššího soudu, že akcionáři akciové společnosti nejsou účastníky rejstříkového řízení o zápisu změn týkajících se této akciové společnosti.
Od uvedeného rozhodnutí nemá Nejvyšší soud důvodu se odchýlit ani v projednávané věci, neboť pro společníka společnosti s ručením omezeným (coby druhého typu kapitálové obchodní společnosti) lze učinit stejný závěr, jako pro společníka akciové společnosti. Přitom je třeba poukázat i na to, že dovolatel byl jediným společníkem navrhovatelky a napadá tedy v řízení rozhodnutí, které sám, bez jakéhokoli omezení, učinil. Nadto nebyl dovolatel (správně) ani účastníkem řízení před soudy nižších stupňů.
Protože dovolatel není osobou oprávněnou k podání dovolání, dovolací soud je podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. b) o. s .ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2006
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu