ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.680.2004.1
sp. zn. 29 Odo 680/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobců a/ M. R., a b/ V. R., proti žalovanému B. d. Ch., družstvu, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 64/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2003, č. j. 14 Cmo 231/2003-55, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.795.- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejich zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. března 2003, č. j. 26 Cm 64/2001 36, zamítl žalobu jíž se žalobci domáhali určení, že jsou společnými členy žalovaného družstva a společnými nájemci družstevního bytu č. 13 o velikosti 1 + 1, I. kategorie, v 5. patře domu č. 1325 na ulici Ch. v P. Soud prvního stupně sice dovodil naléhavý právní zájem žalobců na určení existence jejich členského poměru v družstvu (§80 písm. c/ občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“), uzavřel však, že žalobci neunesli důkazní břemeno o vzniku jejich členství v družstvu.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, vycházeje ze skutkových závěrů soudu prvního stupně. Odvolací soud poukázal na to, že žalobci podali přihlášku do družstva, zaplatili členský vklad i další vklad a žalovaný s nimi jednal jako se členy družstva, když žalobce a/ byl dokonce zvolen členem představenstva družstva a s oběma žalobci byla uzavřena nájemní smlouva. Žalovaný pak podle odvolacího soudu neprokázal, že přihláška žalobců do družstva byla zamítnuta, nebo že jejich členství v družstvu zaniklo jiným způsobem. Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že žalobcům vzniklo společné členství v družstvu podle ustanovení §227 odst. 2 písm. b/ obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a že se stali společnými nájemci družstevního bytu podle §703 odst. 2 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, namítaje, že jsou dány dovolací důvody dle ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3). Existenci dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud v rozporu s ustanovením §120 odst. 2 o. s. ř. provedl nepřípustný důkaz listinou obsahující čestné prohlášení bývalého předsedy představenstva žalovaného pana K. (i když odvolací soud zároveň konstatuje, že tento důkaz již žádný zásadní zvrat pro posouzení věci nepřináší), a další důkazy již nepřipustil a neprovedl. Odvolací soud použil uvedené ustanovení jednostranně ve prospěch žalobců, když bylo jeho povinností vyhovět i dalším důkazním návrhům dovolatele (výslechem autora čestného prohlášení a dalších členů představenstva žalovaného) a v mezích vyšetřovací zásady měl sám provést i další důkazy. Dovolatel rovněž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že neprokázal, že rozhodnutí o přihlášce doručil žalobcům, s tím, že odvolací soud nevzal v úvahu, že důkazní břemeno je podle procesního práva na straně žalobců.
Naplnění dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. shledává dovolatel v tom, že napadené rozhodnutí (a to i v návaznosti na skutková zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování) nemá oporu v hmotném právu. Přitom akcentuje, že odvolací soud závěr o vzniku členství opírá o proklamaci, podle které „takový postup družstva (rozuměj skutečnost, že dovolatel nerozhodl o přihlášce žalobců) nemůže jít k tíži uchazeče o členství“. Odvolací soud tím dovodil, že tento právní vztah byl založen nečinností dovolatele či zanedbáním povinností daných právními předpisy, aniž respektoval hmotněprávní úpravu vzniku členství v družstvu. Dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. je podle dovolatele dán, jelikož oporu v provedeném dokazování nemá závěr, že se žalobci bylo „léta“ jednáno jako se členy družstva. Potud dovolatel podává vlastní chronologický přehled rozhodných skutečností, poukazuje na to, že ke zpochybnění členství žalobců v družstvu došlo v průběhu roku a že z hlediska logiky lze provedené důkazy hodnotit jen opačně, s tím, že žalobci si byli po celou dobu vědomi toho, že jim právo nájmu k předmětnému bytu nevzniklo a že jim nevzniklo ani společné členství v družstvu. Členské schůzi nebylo a nemohlo být při volbě žalobce a/ známo, že ten není členem družstva (ač se tak představoval). Konečně dovolatel uvádí, že každý, tedy i žalobci, se mohl kdykoli domáhat vůči družstvu soudně splnění povinnosti řádně projednat přihlášku. Závěr o právu společného nájmu bytu pak podle dovolatele není v napadeném rozhodnutí odůvodněn skutkově ani právně (činí se tak pouhým odkazem na ustanovení §703 odst. 2 obč. zák.). K tomu dovolatel dodává, že vznik členství v družstvu nezakládá zákonitě vznik práva nájmu bytu. Existuje sice nájemní smlouva z 3. března 1999, námitkou její relativní i absolutní neplatnosti vznesenou dovolatelem se však odvolací soud nezabýval. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření navrhují dovolání zamítnout, poukazujíc na správné skutkové i právní posouzení věci odvolacím soudem. Přitom uvádějí, že měl-li odvolací soud za prokázané, že podali přihlášku do družstva, bylo na žalovaném prokázat, jak s přihláškou naložil (potud se důkazní povinnost přenesla na něj).
Dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., není však důvodné.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda je dán dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. V mezích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. tedy dovolací soud zkoumá, zda právní posouzení věci obstojí na základě v řízení učiněných skutkových závěrů, bez zřetele k tomu, že tyto skutkové závěry jsou - jako v tomto případě - rovněž zpochybněny prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Podle §227 obch. zák. v rozhodném znění, po splnění podmínek vyplývajících ze zákona a stanov vzniká členství též za trvání družstva přijetím za člena na základě písemné členské přihlášky (odstavec 2 písm. b/). Členství nevzniká před zaplacením vstupního vkladu (odstavec 4). Podrobnější úpravu členství, jeho vzniku a zániku upravují stanovy (odstavec 5).
V posuzované věci odvolací soud učinil závěr o vzniku společného členství žalobců v družstvu na základě zjištění, že žalobci podali přihlášku do družstva (k jejímuž zamítnutí nedošlo), zaplatili členský vklad i další vklad a že dovolatel s nimi poté jednal jako se členy družstva, když žalobce a/ byl dokonce zvolen členem představenstva družstva a s oběma žalobci byla uzavřena nájemní smlouva k družstevnímu bytu. Tato zjištění i podle přesvědčení Nejvyššího soudu vedou k závěru o vzniku členství způsobem předjímaným v §227 odst. 2 písm. b/ obch. zák. v rozhodném znění.
Podle ustanovení §703 odst. 2 obč. zák. v rozhodném znění, vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.
Namítá-li dovolatel, že sice došlo k uzavření nájemní smlouvy, že se však odvolací soud nevypořádal s námitkou relativní neplatnosti této smlouvy (podle §49a obč. zák.) a s námitkou absolutní neplatnosti této smlouvy, pak k tomu Nejvyšší soud uvádí, že za situace, kdy obě tyto námitky dovolatel spojuje s tvrzením o neexistenci členství žalobců v družstvu, je závěr odvolacího soudu, že toto členství vzniklo, současně i závěrem o neopodstatněnosti takových námitek a platnosti nájemní smlouvy. Lze tedy uzavřít, že právní posouzení věci se dovolateli prostřednictvím dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnit nepodařilo.
Dále Nejvyšší soud zkoumal existenci dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., přičemž dovolatelem tvrzené vady řízení neshledal. V odvolacím řízení provedený důkaz listinou obsahující čestné prohlášení bývalého předsedy představenstva žalovaného K., není důkazem nepřípustným, přičemž jeho provedení (jak tvrdí sám dovolatel) výsledek řízení ani neovlivnilo. K tvrzení dovolatele, že měly být provedeny jím, navržené důkazy, Nejvyšší soud uvádí, že při jednání před soudem prvního stupně dovolatel před vyhlášením rozsudku žádné důkazní návrhy neuplatnil a v průběhu odvolacího řízení žádné důkazní návrhy nevznesl. Ze spisu též není patrno, že by odvolací soud měl provést z vlastní iniciativy další důkazy (že by potřeba provedení těchto dalších důkazů vyšla v průběhu odvolacího řízení najevo).
Zbývá vypořádat se s dovolacím důvodem dle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž je podle dovolatele dán proto, že oporu v provedeném dokazování nemá závěr, že se žalobci bylo „léta“ jednáno jako se členy družstva. Takový závěr ovšem napadené rozhodnutí neobsahuje. Odvolací soud toliko uvedl, že „žalovaný neprokázal, že by jejich (rozuměj žalobců) přihláška do družstva byla zamítnuta a pokud nepostupoval stanovami předpokládaným způsobem, nemůže to jít po letech k tíži žalobců“, přičemž tento závěr oporu v provedeném dokazování má. To, že dovolatel se žalobci v době od 3. března 1999 do února 2000 jednal jako se členy družstva, pak plyne i z chronologického přehledu rozhodných skutečností podaného v dovolání. Ani dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. tedy dán není.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí a vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) neplynou ani ze spisu,´Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn procesní úspěšností žalobců, jimž v dovolacím řízení vznikly náklady sestávající z odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni. Tato odměna v intencích §5 písm. c/, §10 odst. 3, §17 odst. 2 a §18 odst. 1, vyhlášky č. 484/2000 Sb. (při jednom uskutečněném úkonu právní služby – vyjádření k dovolání) činí 3.720,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 75,- Kč určenou podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak Nejvyšší soud přiznal žalobcům k tíži dovolatele celkem částku 3.795.- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. srpna 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu