ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.749.2006.1
sp. zn. 29 Odo 749/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové, v právní věci žalobců a/ RNDr. M. P., CSc., a b/ MUDr. E. P., proti žalovanému J. Ř., jako správci konkursní podstaty úpadkyně S. a. s., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1145/2003, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2006, č. j. 15 Cmo 225/2005-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 535,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného JUDr. M. V.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 6. ledna 2005, č. j. 13 Cm 1145/2003-59, Krajský soud v Českých Budějovicích - odkazuje na ustanovení §204 odst. 1 a §208 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - odmítl jako opožděné odvolání žalobců proti rozsudku ze dne 5. října 2004, č. j. 13 Cm 1145/2003-45, jímž zamítl jejich žalobu o určení pravosti pohledávky.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. ledna 2006, č. j. 15 Cmo 225/2005-87, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání, dovolávajíce se (co do přípustnosti) jeho zásadního právního významu (srov. §237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o. s. ř.) a namítajíce, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). V dovolání snášejí argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů.
Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 41/2003“).
Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné, jelikož nejde o žádný z případů popsaných v §237 až §239 o. s. ř. (shodně srov. R 41/2003). Konkrétně ve vztahu k ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., jež slovně vystihují dovolatelé, není splněna podmínka, aby šlo o rozhodnutí „ve věci samé“.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobců bylo odmítnuto. Procesně úspěšnému žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“).
V daném případě jde o dovolání proti usnesení jen procesní povahy, takže sazba odměny za dovolací řízení činí podle §14 odst. 3 a §15 vyhlášky 750,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 375,- Kč, jelikož advokát žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ve výši 75,- Kč, tak jde o částku 450,- Kč. S náhradou za devatenáctiprocentní daň z přidané hodnoty ve výši 85,50 Kč (zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem této daně) proto dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobců celkem 535,50 Kč. S ohledem na povahu uplatňovaného práva uložil dovolací soud žalobcům zaplacení označené částky společně a nerozdílně.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 15. června 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda senátu