ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.759.2006.1
sp. zn. 29 Odo 759/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně F. T., proti žalovaným 1) Ing. K. F., a 2) Ing. J. N., o zaplacení částky 3,304.452,96 Kč ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 188/2004, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. února 2006, č.j. 4 Cmo 37/2006-391, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. listopadu 2005, č.j. 5 Cm 188/2004-352, odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného Ing. J. N. proti výroku usnesení ze dne 16. května 2005, č.j. 5 Cm 188/2004-260, jímž soud prvního stupně uložil jmenovanému, aby zaplatil zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 10.000,- Kč.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. února 2006, č.j. 4 Cmo 37/2006-391, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se - odkazuje na ustanovení §40 a §42 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání žalovaného Ing. J. N., když odvolání podané v elektronické podobě nebylo ve lhůtě tří dnů doplněno předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění, a následné podání doručené soudu dne 27. října 2005 bylo učiněno po uplynutí patnáctidenní lhůty k podání odvolání.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal Ing. J. N. dovolání, namítaje, že soudy nižších stupňů nesprávně aplikovaly ustanovení §42 odst. 3 o. s. ř., tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proti napadenému usnesení proto, že usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé.
Závěr, podle kterého proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné, ostatně Nejvyšší soud vyslovil již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2006
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu