ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.879.2006.1
sp. zn. 29 Odo 879/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci, proti žalovaným 1) T. veřejné obchodní společnosti, 2) M. S., 3) Ing. R. K., 4) Ing. R. L., 5) Ing. J. S., 6) S., spol. s r. o., a 7) S. spol. s r. o., o zaplacení částky 3,790.419,08 Kč, o nařízení předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 26 Cm 785/96, o dovolání čtvrtého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2005, č.j. 6 Cmo 229/2005-168, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. srpna 2005, č.j. 6 Cmo 229/2005-168, k odvolání čtvrtého žalovaného potvrdil usnesení ze dne 13. května 2005, č.j. 26 Cm 785/96-143, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem vyhověl návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření.
Proti tomuto usnesení podal čtvrtý žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) a namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné, neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti usnesení ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, však usnesením ve věci samé není.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Přípustností dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud mění nebo potvrzuje usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o tom, zda nařídí předběžné opatření, se Nejvyšší soud ostatně zabýval v usnesení uveřejněném pod číslem 62/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2006
JUDr. Petr G e m m e l , v. r.
předseda senátu