ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.974.2005.1
sp. zn. 29 Odo 974/2005-184
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně A. P., proti žalované C., o zaplacení částky 2,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 215/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2004, č.j. 29 Co 329/2004-124, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2004, č.j. 29 Co 329/2004-124, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 13. listopadu 2003, č.j. 11 C 215/2003-89, zamítl žalobu o zaplacení částky 2,000.000,- Kč se 4% úrokem z prodlení od 18. února 2002 do zaplacení a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení.
V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že 20. června 1997 byla mezi žalobkyní a O. S. (dále jen „dlužník“) uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení §497 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), kterou byl dlužníkovi poskytnut krátkodobý úvěr ve výši 2,500.000,- Kč na sezónní náklady. Splnění závazku dlužníka do výše 2,000.000,- Kč včetně úroků bylo - vedle dalších způsobů - zajištěno ručením společnosti S. (dále též jen „společnost“), za kterou ručitelské prohlášení ze dne 11. června 1997 podepsal Ing. T. F., člen představenstva, jednající na základě plné moci ze dne 22. června 1995 udělené předsedou představenstva Ing. R. L. a členem představenstva M. O. Společnost byla ke dni 29. ledna 1999 zrušena bez likvidace sloučením se společností C. D., která zanikla ke dni 30. ledna 2002 výmazem z obchodního rejstříku bez likvidace sloučením se žalovanou. Podle zápisu v obchodním rejstříku byl v době podepsání ručitelského prohlášení Ing. F. místopředsedou představenstva a ředitelem společnosti a „společnost zastupovalo představenstvo jako celek nebo předseda představenstva a jeden člen představenstva, a nebo ředitel společnosti, případně další osoby, kteří byli předsedou představenstva a jedním členem představenstva k tomu písemně zmocněni“. Shodně bylo upraveno i podepisování za společnost. Ing. R. L.byl předsedou představenstva od 24. listopadu 1995 do 21. ledna 1997, M. O. byl ve stejné době členem představenstva.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ručitelský závazek platně nevznikl a žaloba není důvodná. Osoby, jež udělily dne 22. června 1995 Ing. F. plnou moc, k tomu nebyly v době podepsání ručitelského prohlášení oprávněny, přičemž tato skutečnost byla zjistitelná z výpisu z obchodního rejstříku a žalobkyni při vynaložení náležité péče musela být zřejmá. Ing. F. nemohl za společnost prohlášení ručitele - pokračoval soud prvního stupně - podepsat ani jako člen představenstva a ředitel společnosti, tedy jako osoba jednající za společnost podle ustanovení §20 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a to s ohledem na zápis způsobu jednání jménem společnosti v obchodním rejstříku.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. července 2004, č.j. 29 Co 329/2004-124, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 2,000.000,- Kč se 4% úrokem z prodlení od 18. února 2002 do zaplacení (první výrok) a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud po částečném zopakování dokazování listinami přitakal soudu prvního stupně v závěru, že Ing. R. L. a M. O. nebyli v době podpisu ručitelského prohlášení oprávněni k udělení plné moci k jednání za společnost; oproti němu však dovodil, že podle gramatického, logického a systematického výkladu zápisu způsobu jednání za společnost v obchodním rejstříku v rozhodné době, byl Ing. F. oprávněn z titulu funkce ředitele společnosti ručitelské prohlášení podepsat, když spojka „a nebo“ uvozující další část souvětí umožňovala jednání ředitele společnosti samostatně bez speciálního zmocnění.
Odvolací soud dospěl k závěru, že ručitelský závazek právní předchůdkyně žalované ve smyslu ustanovení §303 a násl. obch. zák. platně vznikl, nárok žalobkyně byl prokázán a žalovaná byla řádně vyzvána k plnění v době před prohlášením konkursu na majetek dlužníka.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. l písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř.
Nesprávnost právního posouzení věci dovolatelka spatřuje v závěru odvolacího soudu, podle kterého lze „výkladem“ zápisu v obchodním rejstříku dovodit oprávnění Ing. F. jako ředitele společnosti podepsat ručitelské prohlášení. Přitom vyjadřuje přesvědčení, že ředitel společnosti, případně další osoby, mohou společnost zastupovat na základě plné moci. To je v souladu i s historickým výkladem zápisů v obchodním rejstříku, neboť do 21. ledna 1997 byl ředitel společnosti oprávněn zastupovat na základě písemného zmocnění a od tohoto data bylo oprávnění zastupovat na základě písemného zmocnění jen rozšířeno na další osoby. Nebyl-li Ing. F. oprávněn podepsat prohlášení ručitele bez písemného zmocnění a neměl-li takové zmocnění, ručitelský závazek společnosti nevznikl.
S odkazem na ustanovení §6 a §69 obch. zák. (ve znění účinném k 29. lednu 1999, tj. k datu sloučení společnosti se společností C. D.) nesouhlasí ani se závěrem, že ručitelský závazek (pokud by platně vznikl) přešel na žalovanou v důsledku sloučení společností. Případný ručitelský závazek za úvěr poskytnutý třetí osobě se totiž nemohl stát součástí jmění společnosti, jež přešlo na žalovanou.
Vadu řízení dovolatelka shledává v tom, že odvolací soud nepřihlédl ke tvrzení účastníků, podle něhož ručitel M. M. „určitou částku na totožnou pohledávku plnil“. Jelikož plněním dalšího ručitele závazek částečně zanikl, odvolací soud pochybil, pokud žalobě zcela vyhověl.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání žalované za účelové.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Správnost právního posouzení věci odvolacím soudem dovolatelka zpochybňuje zejména co do „výkladu“ zápisu v obchodním rejstříku o způsobu jednání a podepisování za společnost.
Podle ustanovení §13 odst. 1 obch. zák. (ve znění účinném v době podpisu ručitelského prohlášení) je-li podnikatelem fyzická osoba, jedná osobně nebo prostřednictvím zástupce. Právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce. Způsob jednání statutárního orgánu akciové společnosti vyplývá ze zákona a stanov a zapisuje se do obchodního rejstříku.
Zákonné zastoupení podnikatele je upraveno zejména v ustanoveních §15 a §16 obch. zák., obecná úprava zákonného zastoupení právnických osob je obsažena v ustanovení §20 odst. 2 obč. zák. a zastoupení na základě plné moci v ustanoveních §31 a násl. obč. zák.
„Výklad“ zápisu v obchodním rejstříku o způsobu jednání a podepisování za společnost k datu podpisu ručitelského prohlášení, jak jej provedl odvolací soud, považuje Nejvyšší soud za nesprávný.
Podle ustanovení §28 odst. 1 písm. e) obch. zák. (ve znění účinném k 11. červnu 1997), se do obchodního rejstříku zapisuje jméno a bydliště osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členy, s uvedením způsobu, jakým jednají jménem právnické osoby. To znamená, že ze zápisu v obchodním rejstříku, který je předmětem posuzování, je relevantní pouze zápis „společnost zastupuje představenstvo jako celek nebo předseda představenstva a jeden člen představenstva“; ve zbytku je zápis jednání jménem (zastupování) společnosti v rozporu s výše citovaným ustanovením obchodního zákoníku a z takového zápisu nelze dovozovat důsledky stanovené v §27 odst. 2 obch. zák. Přitom osoby, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členem, mohou stejným způsobem, jakým jednají jménem společnosti, rovněž udělit plnou moc k zastupování společnosti.
Byl-li Ing. F. v rozhodné době (rozuměj v době podpisu ručitelského prohlášení) ředitelem společnosti, mohl za ni činit právní úkony, stanovily-li to její vnitřní předpisy nebo bylo-li to vzhledem k jeho pracovnímu zařazení obvyklé (§20 odst. 2 obč. zák.), popř. byl-li pověřenou osobou ve smyslu §15 obch. zák.; ze zápisu v obchodním rejstříku však takové oprávnění ředitele společnosti dovozovat nelze.
Z výše uvedeného vyplývá, že pro řešení otázky, zda ručitelský závazek platně vznikl, je nezbytné vyhodnotit, zda Ing. F. byl oprávněn jednat za společnost jako zákonný zástupce (§15 obch. zák. a §20 odst. 2 obč. zák.), popř. jako zástupce na základě plné moci.
Namítala-li dovolatelka, že ani v případě platného ručitelského závazku tento nemohl při sloučení společností přejít na právní nástupkyni a dále na žalovanou, nepovažuje dovolací soud tuto námitku za důvodnou. Podle ustanovení §69 odst. 3 obch. zák. (ve znění účinném k 29. lednu 1999) při sloučení společností přechází jmění zaniklé společnosti na společnost, se kterou byla tato sloučena. Podle ustanovení §6 odst. 2 obch. zák. pro účely tohoto zákona se soubor obchodního majetku a závazků vzniklých podnikateli v souvislosti s podnikáním označuje jako obchodní jmění. Při sloučení společností jde o universální sukcesi, jejímž důsledkem je zánik sloučené společnosti a její výmaz z obchodního rejstříku. Na právního nástupce tak přecházejí všechna práva a závazky.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož byl Ing. F. oprávněn jako ředitel jednat za společnost na základě zápisu tohoto oprávnění v obchodním rejstříku, není správné a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř. ).
V další fázi řízení se odvolací soud, dospěje-li k závěru, že ručitelský závazek žalované je platný, vypořádá i s námitkou zpochybňující výši závazku vzhledem k tvrzenému plnění „dalšího“ ručitele. Současně nepřehlédne, že za dovolacího řízení podala žalobkyně návrh, aby na její místo do řízení vstoupil nabyvatel práva (§107a o. s. ř.), jímž se Nejvyšší soud vzhledem k ustanovení §243c o. s. ř. nemohl zabývat.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
JUDr. Petr Gemmel,v.r.
předseda senátu