ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1021.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1021/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. listopadu 2006 dovolání obviněného P. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 5 To 304/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 139/2002, a rozhodl takto:
Dovolání P. P. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 4 T 139/2002, byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem lichvy podle §253 odst. 1, 2 tr. zákona, za který byl podle §253 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Podle §53 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu koupě za účelem dalšího prodeje v oboru realit na dobu 2 roků.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 24. 6. 1998 v P., v sídle firmy P., s. r. o., předložil jako jednatel této firmy pošk. J. K., přestože si byl vědom jeho mentální retardace, k podpisu dohodu o převodu členských práv a povinností, spojených s členstvím v Družstvu nájemců, týkající se bytu ve IV. patře domu v hodnotě 850.000,- Kč, kdy uvedený převod bytu byl se slabomyslným J. K. dohodnut jako bezplatný, přičemž věděl, že předmětný byt je prozatím obecní, sám smlouvu za firmu P. podepsal až 16. 2. 1999, když dům byl již převeden, a to dne 12. 1. 1999, do vlastnictví družstva a za J. K. zaplatil pouze členský vklad družstvu 87.000,- Kč a dluh na nájemném a poplatcích ve výši přibližně 10.000,- Kč a další protihodnotu již neposkytl a získal tak pro sebe finanční prospěch ve výši 753.000,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný a jeho manželka PhDr. H. P. odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2005 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 304/2005 podle §256 tr. řádu podaná odvolání zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 dovolání, ve kterém napadá výrok odvolacího soudu i všechny výroky soudu prvního stupně, a to s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e) a písm. g) tr. řádu.
Ve velice obsáhlém odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku v prvé řadě dovolatel zdůrazňuje, že je mu známo, že Nejvyšší soud České republiky není oprávněn měnit skutkový stav zjištěný v předchozím řízení, případně skutkový stav doplňovat provedením dalšího dokazování ve věci. Přesto dovolatel vznáší námitky především a právě proti postupu soudu při zjišťování skutkového stavu a napadá skutkové závěry. Tvrdí, že orgány činné v trestním řízení neprovedly potřebné úkony tak, aby mohly bez důvodných pochybností rozhodnout, vytýká nedostatečný rozsah dokazování, nereflektování skutečností z důkazů svědčících ve prospěch obviněného a vyvracejících jeho vinu, dále vytýká soudu nedodržení zásady \"in dubio pro reo\", a vytvoření \"konstrukce viny\", které dle tvrzení dovolatele není důvodná a nevyplývá z provedených důkazů.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolatel poukazuje na skutečnost, že údajně nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace skutku v době před podáním obžaloby, v čemž spatřuje porušení práva na obhajobu, rozpor s ustanovením §176 odst. 2 tr. řádu, jakož i protiústavní postup, přičemž odkazuje na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 639/03. Dovolatel dále tvrdí, že došlo k porušení jeho práva na obhajobu a že soud prvního stupně měl postupovat podle ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu, tedy vrátit věc státnímu zástupci k došetření. V rámci téhož dovolacího důvodu také namítá, že osoba samosoudce jako soudu prvního stupně byla členem odvolacího senátu, kdy sice se vlastního projednání věci osobně nezúčastnila, ale sama tato skutečnost způsobila právní nejistotu a právní rozechvění obviněného.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu spatřuje i v tom, že obviněný nebyl upozorněn na změnu ve složení odvolacího senátu při veřejném zasedání dne 13. 12. 2005 a že ani nevyslovil souhlas se změnou v obsazení. Toto považuje za výrazný zásah do práva obviněného na spravedlivý proces a práva na obhajobu.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel tvrdí, že ve skutkové větě napadených rozhodnutí nebyly pod jednotlivé znaky skutkové podstaty trestného činu subsumovány jednotlivé znaky jednání, v němž tento trestný čin byl orgány činnými v trestním řízení spatřován. Dále dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu tvrdí, že nebylo prokázáno jeho úmyslné zavinění ke všem znakům skutkové podstaty trestného činu lichvy. Nesprávné právní posouzení vytýká soudu i v otázce výše způsobené škody, přičemž konkrétně namítá nesprávné hodnocení obvyklé ceny podle §89 tr. zákona.
Výše uvedené argumenty pak v obsáhlém odůvodnění zevrubně doplňuje a konkretizuje, přičemž vytýká soudu nesprávné dokazování, resp. nesprávné hodnocení důkazů a předkládá své vlastní hodnocení skutku i provedených důkazů.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). V té části, kde dovolatel vznáší námitky proti účasti samosoudce soudu prvního stupně v senátu odvolacího soudu, považuje státní zástupkyně dovolání za zjevně neopodstatněné, neboť ze spisových materiálu nezjistila, že by soudce prvého stupně byl přísedící osobou při projednání odvolání obviněného. Stejně tak má státní zástupkyně za zjevně neopodstatněnou tu část dovolání, kde obviněný tvrdí, že nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace v průběhu řízení. Pokud jde o tu část dovolání, kde se dovolatel odkazuje na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, státní zástupkyně konstatuje, že v této části se dovolatel domáhá pouze odlišného právního posouzení svého jednání a tedy odlišného hodnocení důkazů soudy, když s ohledem na spisový materiál je možno konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jeho jednání.
S ohledem na toto stanovisko státní zástupkyně navrhuje, aby podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Z takto vymezeného zákonného dovolacího důvodu vyplývá, že dovolání s odkazem na uvedené ustanovení tr. řádu lze uplatnit tehdy, jestliže dovolatel tvrdí, že ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1, nebo §11a tr. řádu, pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno.
V posuzovaném případě je zjevné, že námitky této povahy podané dovolání neobsahuje, nýbrž vytýká porušení jiných ustanovení zákona, než které by odpovídaly výše uvedené právní úpravě nepřípustnosti trestního stíhání. Námitky, které dovolatel vznáší s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, svým obsahem neodpovídají ani některému jinému z dovolacích důvodů uvedených taxativním výčtem v §265b odst. 1 tr. řádu a nejedná se tedy o námitky, které by bylo možno relevantně uplatnit v rámci dovolání jako jednoho z mimořádných opravných prostředků.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z obsahu dovolání je dle názoru Nejvyššího soudu zřejmé, že s takto formulovaným zákonným dovolacím důvodem podané dovolání rovněž v souladu není. Dovolatel totiž sice na jedné straně tvrdí, že je si vědom nezměnitelnosti skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání, v příkrém rozporu s tím se však právě revize skutkových zjištění domáhá, když vznáší námitky proti rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu, včetně skutkového zjištění týkajícího se výše způsobené škody. Dovolatel tak nenapadá primárně nesprávnost právních závěrů soudů obou stupňů, nýbrž nedostatek skutkových zjištění pro přijetí těchto právních závěrů. Revize skutkových zjištění soudu se však s odkazem na uvedený (ani žádný jiný) zákonný dovolací důvod nelze domáhat, neboť dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určeno k odstraňování vad ve skutkových zjištěních soudů prvního a druhého stupně. V daném případě je zjevné, že dovolatel P. P. sice formálně s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadá nesprávnost právních závěrů obou soudů, tyto výtky však nestaví na námitce nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž na výhradách vůči údajnému nedostatečnému skutkovému zjištění, resp. nedostatečnému dokazování.
Ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu má na mysli skutečně případy, kdy je rozhodnutí primárně založeno na nesprávném právním posouzení, přičemž nelze připustit výkladovou extenzi tohoto ustanovení v tom smyslu, že by bylo možno v dovolání přezkoumávat případy, kdy dovolatel vznáší primárně námitky proti skutkovým zjištěním s tím, že nesprávné právní posouzení je důsledkem vad při zjišťování skutkového stavu.
Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání P. P. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 1. listopadu 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h